Pán prsteňov: Návrat kráľa

„Ako sa dá ísť ďalej? Nedá sa vrátiť čas. Ale niektoré rany sú príliš hlboké a nikdy sa úplne nezahoja.“ Strhujúce herecké výkony, strhujúce veľkolepé akčné scény, divoká a krásna príroda Nového Zélandu, podmanivá hudba Howarda Shorea, fenomenálna magické scény vpíšuce sa do histórie minimálne žánru (príchod do Bieleho mesta, rozsvecovanie pochodní, prílet Orlov), monumentálne emócie a ešte monumentálnejšie počítačové triky. Na jeden šokujúci záťah (Ok, vcelku masívne dotáčky) nakrútená Tolkienova legendárna knižná trilógia však disponuje (na rozdiel od naoko neškodného SPOLOČENSTVA PRSTEŇA a DVOCH VEŽÍ, plniacich zdanlivo len účel premostenia medzi jednotkou a trojkou) predovšetkým melancholickou náladou. Do nej je ponorené dobrodružstvo a hrdinské činy, s ktorými sa (konečne to Jackson povedal nahlas) spája (ne)paradoxne zbabelosť, strach a paranoja. Hodina vlkov sa blíži a niektoré národy vyrazia do vojny. Mnohé posledný raz. Kino Považan NMnV 2004 (08.11.2004)

Jakkoliv mám jako věrný fanoušek předlohy k mnoha věcem na Návratu krále nemalé výhrady, když uvážím naprosto bezprecedentní velkolepost celého díla, nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami ani kdybych chtěl. A já nechci. Absolutorium pro všechny tvůrce, jmenovitě režiséra Jacksona a kamerový tým za tu neuvěřitelnou pastvu pro oči. Škoda některých úlitebv masovému diváctvu (příklad za všechny - Legolasova likvidace olifanta) a v některých scénách skutečně přepísknuté míry patosu. To jsou však jenom jedny z těch věcí, které jsou v širším pohledu na celý film drobnostmi. 90% (08.04.2007)

Peter Jacskon měl pravdu. Síla Návratu krále, a já bych řekl, že celé trilogie, není v obrovských bitevních scénách a dokonalých tricích, ale v příběhu, ve vztazích postav, v tom, jak se vyrovnávají s vlastním osudem. V tomto ohledu jsou nejsilnější momenty Návratu krále všechny scény s Frodem a Samem, jejichž působivost graduje s blížícím se koncem k neúnosnosti, a momenty, v nichž se objevuje Faramir. Ostatní scény jsou jen velmi působivé :-). Zaznamenal jsem i několik scén, u nichž jsem si říkal, že bych je natočil jinak, ale takový už je osud filmového fanouška. Jackson též dokázal jednu neuvěřitelnou věc. V docela zásadním momentu jsem si byl schopen velmi dobře představit, že by se film odchýlil od knihy způsobem, který by vyústil v podstatně odlišný závěr. To mě utvrdilo v jedné věci. PJ vždy říkal, že točí svou vizi Pána Prstenů, a ti, kteří to stále nedokáží pochopit, si musí uvědomit, že Jacskonova vize může na plátně bez problému fungovat lépe než vize těch, kterým se ta jeho nelíbí. K filmu mám jednu zásadní výhradu, jež padla už v mnoha komentářích, ale cítím potřebu ji zopakovat. Návrat krále je až neuvěřitelně krátký. Je mi jasné, že je to jen problém kinoverze, ale tento nedostatek u něj vadí daleko víc než u kinoverzí Společensta a Dvou veží, neboť pocit chybejících scén vás bude pronásledovat po celou dobu sledování. Je to, jako byste měli diamantový náhrdelník, ale chyběl vám zlatý řetízek, abyste si ho mohli pověsit na krk a vychutnat si jej naplno. Neznalost knižní předlohy tento problém možná zredukuje, v krajních případech úplně odstraní. Ale pro mě jako pro znalce je absence mnoha scén, o nichž vím, že jsou natočeny, avšak budou až v extended verzi, bolestivým zásahem do srdce. Přesto přeze všechno je jasné, že Peter Jacskon a jeho štáb dokázali to, co bylo považováno za nemožné - zfilmoval Pána Prstenů. Lépe řečeno, krásně ho zfilmoval, způsobil renesanci v zájmu o Tolkienovo dílo a vyvrátil všechno, čeho se, pro mě nepochopitelní, ortodoxní fanoušci profesorova díla báli. Bravo a má poklona, mistře! (17.01.2004)

// Tak. Už je to pár let, co se Frodo vydal na výpravu za zničením prstenu moci. Během těch let se toho mnoho událo, ale na to nejdůležitější Středozem teprve čeká. Mezitím Sauronova armáda stále nabírá na počtu. Hrdiny dostihuje únava a nějaká naděje už téměř nepřichází v úvahu. Celé to spěje do konce. Vrcholí. Asi proto, to je můj nejoblibenější díl z celé trilogie. O tom, že to je dodneška ta nejvelkolepější filmová fantasy vůbec, se myslím ani zmiňovat nemusím. Pán prstenů je něco, po čem jsme všichni toužili a teprv s Jacksonem jsme to dostali. Lord of the Rings 1 - 99% / 2 - 99% / 3 - 101% (Viděno v kině Cinestar, 2D - originální znění] (30.06.2011)

Čtyři hvězdičky vypadají jako hodně špatné hodnocení, když vezmu v potaz, že Návrat krále získal 11 Oscarů. Jenže já si nemůžu odpustit srovnávání s oběma díly a vůči prvnímu mi přece jenom přišel Návrat krále o něco horší. Už tradičně je ještě nabitější než předchozí díl, navíc s geniálními trikovými sekvencemi, úchvatnými bitvami (možná bude z Jacksona jednou nový Ridley Scott)... Návrat krále je skutečně víc než důstojné zakončení triologie. Jenže mi na něm znovu něco mírně vadí. A to jeho konec. V kině jsem skutečně jen nevěřícně zírala, jak film končil a znovu začínal. Sauron padnul, obraz se zatemňuje. Konec?! Ne, ještě se ukáže pohled na Froda. Znovu vše najednou končí, obraz temní a já čekám závěrečné titulky. Znovu nic. Sledujeme korunovaci Aragorna. Obraz po této několikaminutové scéně zase temní - že by už byl konec? - a přeskočí do Hobitína, kam se naši hobiti vracejí. Po svatbě dvou postav už se už tradičně obraz zatemňuje, můžeme očekávat konec? Ne, ještě přijde na řadu loď s Elrondem. A obraz zase tmavne. Tentokrát už Jacksonovi nesežerete, že za chvíli naskočí titulky a čekáte, že se obraz snad ještě obrátí k Legolasovi a ejhle... on je to fakt konec filmu. (16.10.2006)