Bobo

„Každá ľudská bytosť má právo na život. V Chorvátskej republike niet trestu smrti.“ Ani neviem, čo ma lákalo na tomto filme, prečo som si ho pridala do plánovaného výberu. Nečakala som, že ma film s takouto tematikou vôbec dokáže zasiahnuť. Bolo to najkrajšie spracovanie homosexuálnej tematiky, aké som kedy videla. Nájdete tu rôzne situácie a prežívanie pocitov hlavného hrdinu, problematické vzťahy v rodine (vzťah s otcom, momentálne už pripútaným na lôžko), susedské vzťahy a riešenie nacionalizmu - srbsko - chorvátske rozbroje. Mňa navyše upútal taký nepodstatný detail – chlapík, sporadicky sa objavujúci, ktorý zabíjal psov tak, že im podhadzoval v dobrotách niečo, čím ich kántril (možno to boli nejaké črepiny alebo jed?) Zaujímavá atmosféra filmu, ktorá potvrdzuje, že niektoré filmy sa dajú natočiť len v Európe. (01.02.2020)

Z filmu ide taká ľudskosť, akú by som od balkánskeho filmu vôbec nečakal. Aj tá nevraživosť medzi Srbmi a Chorvátmi je v celkom inej rovine, ako som mal možnosť vidieť doteraz. Byť v Chorvátsku homosexuálom alebo byť Srbom je veľmi podobné, a keď sa navzájom potrebujú, hoci so zaťatými zubami, vzniká dráma, ktorá ide intenzívne pod kožu. –––– Moja drahá! Nikdy v živote ste nemilovali muža tak, ako ja. –––– Nechaj tak! Toto je len pre švihákov, ktorí ovládajú Ústavu. (29.06.2019)

Profesor Vjeko, který učí na vysoké škole se rád převléká do ženských šatů a večer chodí někam do baru na skleničku. Občas taky dostane přes hubu od mladých jinochů, kteří mu nadávají do buzen a ještě ke všemu na něj vyprazdňují močový měchýř. Doma se stará o těžce nemocného a beznohého otce, který se nikdy nesmířil s jeho orientací. Do života mu vstupuje zdravotní sestra, která bydlí ve stejném domě jako on a stará se o něj, když ho mladíci napadnou. Zároveň ošetřuje i jeho nemohoucího otce a ráda by, aby pomohl jejímu muži policistovi, naučit se Ústavu Chorvatské republiky, ze které potřebuje udělat zkoušku. Jenže profesor je Chorvat a policajt je Srb. Dlouholeté konflikty jsou stále živé a najít společnou řeč bez nesnášenlivostí bude těžké...Skvěle vyvážený snímek o starých křivdách v lehkém humorném a melancholickém oparu. (10.07.2019)

I člověk plný trpkosti a nenávisti se může díky přátelství změnit. 1) Komedie to není ani náhodou, nicméně určitou lehkost zpracování a kapku ironický nadhled filmu nelze upřít._____ 2) První (post)jugoslávský film s homosexuálem v hlavní roli. Ale stejně se tu řeší především národnostní vztahy, jak je v regionu obvyklé. (24.08.2019)

Silně melancholický film, který ovšem v divákovi zanechá dosti pozitivního. Potemnělý byt plný lidské zapšklosti, silného nacionalismu a dokonce i fašismu. Ustašovská uniforma, její majitel, kruté vzpomínky i realita profesora Vjekoslava Kralja doslova vězní, zato Katharina je zcela svobodná, tančí a dokáže i milovat, co nakonec navždy spojí či rozdělí tyto dvě osoby v jednom těle? Prostá sousedská výpomoc, jež zachraňuje duše a prosvětluje šedý život. Nádherně sehrané a skvěle zrežírované lidské drama prokládané lehkým humorem. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (16.05.2017)