Podoba vody

Krásné, kouzelné, milé. Skvělé obsazení, výborný nápad, kreativní režie. Po letech pořád vzpomínám a v současnosti se kochám komiksovou variací na téma pod názvem Shape of Elvira. Skoro se bojím podívat na reprízu, aby se vzpomínka nerozplynula. A mimochodem vytvořit dvojici z Michaela Shannona a Lauren Lee Smith bych se neodvážila ani v té nejperverznější fanfikci. Ale děkuji za to. #čsfdprojekce (31.01.2020)

Vlastně nevím, zda tomu odpouštět logické lapsy jenom proto, že si to hraje na "film o filmech" křížící všechno možné od konspirace ze studené války, přes ekologickou agitku, až po černobílý muzikál, a který si kryje záda i tím, že nechá svoji hrdinku bydlet nad starým kinosálem. Koukalo se na to určitě příjemně a někdy si to dám znova, na ty nejlepší "love lettery filmu" typu Scorseseho Huga tomu ale přecejenom chybí větší vypravěčská finesa. A menší doslovnost. A víc scén Hawkinsový a vodního muže. 70% (23.01.2018)

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde. (15.01.2018)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)

Hlad filmového trhu po komiksových hovadinách způsobil pomatení mysli i režisérovi takového formátu, jakým del Toro ještě před pár lety bezpochyby býval. Okopíroval Aquamana, přihodil k tomu němou uklízečku, Rusáky, francouzskou hudbu a lidem v kinech se chce blít. Záplavě nominací na Oscara se vlastně ani nedivím. Akademii hrabe již slušnou řádku let. Vzkaz dementům lačnících po dalším nášupu komiksových paskvilů je však jasný. Jděte s tím už do hajzlu! (10.02.2018)