Dom z piesku a hmly

Tragický příběh o jednom domu na pobřeží a jeho majitelích. Zápletka je pro průměrného občana ČR obehraná jak Mrazík - byrokratická chyba, podvod, případně nepozornost původního majitele a hned je tady konflikt ohledně sporného prodeje domu, ostrá slova, soudní tahanice, zkrátka spousta vystresovaných lidí. U nás záležitost na dlouhá léta, kdy každý odmítá svou odpovědnost, z filmu jsem získala dojem, že v USA podobná situace není za normálních okolností takový problém a vše se dá vyřešit v průběhu dnů či týdnů. Nikoliv v tomto konkrétním případě. Události gradují v dojemném finále, kdy takřka všichni zúčastnění změní své životní priority a hodnoty, případně stav svého bytí na nebytí. Filmu bych vytkla pomalejší tempo a přemrštěnou stopáž - nebýt silného závěru, dostal by bez váhání 3*. Takhle zdráhavě tu čtvrtou hvězdu dám, ale mezi výjimečné zážitky "Dům z písku a mlhy" neřadím. 70% (29.01.2010)

Pro mě osobně nekoukatelný film, po dvaceti mínutách jsem ho ve stavu vrcholného odporu vypnul. Nekonečně mě srala Jennifer Connelly i celý ten obskurní děj, který budil zdání nějaké zkurvené multi-kulti telenovely. Tenhle film mě nekonečným způsobem míjí. Nehodnotím a chci to teď hned z hlavy vytěsnit. (24.08.2013)

Jeden z nejlepších dramatických snímků, které jsem kdy viděl, a u něhož jsem minimálně pětkrát přemýšlel nad tím, kam ho zařadit do TOP 10, má jednu z mého pohledu podstatnou vadu. Tou je dost podivný konec, kdy se chování několika charakterů promění tak nepochopitelným způsobem, že jsem to prostě nerozdýchal. Názor si musí udělat každý sám, a já nepochybuji, že snímek jako tento si najde tisíce milujících fanoušků, ovšem já se v jeho závěru nestačil divit. Přišlo mi, že inteligence postav si vzala deset minut dovolenou (že by důsledek nervového vypětí všech zůčastněných?), a Perelman najednou neví, jak to celé zakončit. JENŽE. Jak jsem podotknul, žádné jiné nedostatky nenacházím. Film je to bezvadně natočený, s nezapomenutelnými hereckými výkony, a tunami silných momentů. Na Bena Kingsleyho jako tvrdošíjného, ortodoxního arabáka nikdy nezapomenu, a Jenn Connelly se mi svými nebeskými rtíky konečně nastálo přisála k srdíčku. Herečku jsem si tímto snímkem totálně zamiloval, a jsem jí tak okouzlen, až tomu sám nerozumím :-). Connelly má dar jednoho z nejkrásnějších a nejsmyslnějších obličejů Hollywoodu, to nelze přehlédnout. Ale zpět k filmu samotnému: neudělení maximálního hodnocení mne bolí o to více, že jsem byl schopen se rozplakat hned při úvodní scéně, a během dalších 100 minut to nebylo naposledy. Je to doják, ale ne prachsprostý a ne útočící. Takže jak říkám, snad to vyjde příště, protože až na poslední dvacetiminutovku jsem nadmíru spokojen. (26.10.2009)

Snímek, který začne jako smutný obrázek jednoho vztahu, se postupně stmeluje ze dvou základních příběhů do jednoho domu, kde se rozsypává do těžkotonážní deprese, doslova utopen smutkem. Místy se divák nadechne, dostane pohled na naději a lásku. Ale to jen na chvíli. Nakonec stejně utone. Tvrdý snímek. (08.04.2017)

Film který si vás nenapadně, až plíživě omotává kolem prstu, aby si vás ve finále mohl citově rozložit na miliony atomů. U závěrečných titulek vám nezbyde nic jiného, než jen civět v němém úžasu, nad emoční katarzí tohohle povedeného melodramatu. Hodně tomu napomáhají smyčce Jamese Hornera, jemně vedená režie a prvotřídní herectví Kingsleyho a Connellyové. (02.09.2015)