Moonlight

Už principu za 2! Hned vysvětlím. Pokud se totiž začne upřednostňovat poselství, rasismus a téma nad samotnou kvalitou filmu, asi se tady nemáme o čem bavit. To aby si člověk sehnal rychle kameru a šel třeba natáčet balkánské bezďáky na Hlavní nádraží do Prahy a měl tak reálnou šanci zabojovat o Oscara, protože tohle téma je přeci kurva nosné. Letos nebyla nabídka nominovaných filmů na Oscara nic moc. A celkově tvorba byla slabší. Ale tohle je už na mě moc. Moonlight rozhodně nebrat. i těch pár let v řetězech bylo lepším filmem. 40% (03.03.2017)

Pro změnu inteligencí chválený drama co mě bavilo autorsky, herecky i obsahově, ne ani tak svou "homo/ black" stránkou, ale spíše čistě osudově lidsky. Jak moc jsou karty rozdaný a přesto se pozná kdo má a nemá hrdost, jak moc pro dítě hraje roli mít kolem sebe kvalitní (zde s otazníkem) bytost, jak smutně se občas život vyvine, posouvá člověka tím a tím směrem, kruh uzavírá. Ali má skvělý charisma, pak se mi nejvíc líbil Rhodes ve třetím dějství. Film jaký typově nevyhledávám, ale jednou za čas asi i potřebuju vidět. (06.02.2017)

// Panejo, nepamatuji, kdy naposledy táhly film kupředu v podstatě jen dialogy a herecký výkony. Kdo potřebuje silnou naraci, když máte nezapomenutelné momenty u břehu moře. Na tom filmu každopádně nejvíc baví věci, které do něj tak úplně nepatří. Zlaté zuby, italská hudba, Janelle Monáe (OH MY GOD, kde jsou ty Hidden Figures, když je člověk potřebuje)... zkrátka překvapivě divácký zážitek. Velkej palec nahoru. 8/10 (31.01.2017)

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Jestli se tomuto filmu nedá něco upřít, tak skutečnost, že Barry Jenkins je hodně šikovný režisér, který si k sobě přibral neméně šikovného kameramana Jamese Laxtona. A i když tato šikovnost jde ruku v ruce s herci, kteří tu nehrají vůbec špatné, největší problém mám hlavně s tématem, který ne, že by nebyl nezajímavý, ale zajímal mě spíše čistě z oskarového hlediska. Osobně totiž hodně těžce vnímám životní osud mladého Chirona, který se nachází ve společnosti, která jde totálně mimo mě. Ve filmu nerozumím nikomu a sleduju samotného Chirona, který se těžce vyjadřuje a spíše to všechno sleduje jako kdyby z nějakého povzdálí. Zřejmě asi vnímá, že to, co se kolem něj děje, není úplně ideální, ale sám s tím nedokáže nic udělat, takže se snaží aklimatizovat, ale i přesto si udělat svůj vlastní úsudek. Zvláštní film, dobře natočený, ale mně hrozně nepřístupný. Těžce se mi hledala jakákoliv emoce, které bych se mohl byť jen chytit. (14.02.2017)