Ostré předměty

sooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo fucking fucked up (22.05.2020)

Režisér úžasných Sedmilhářek Jean-Marc Vallée, autorka vynikajících předloh Gillian Flynn, nezklamávající HBO, kasovní jistota producent Jason Bloom a jako vždy přesvědčivá Amy Adams. Co se tak mohlo pokazit? Za prvé mi až do předposledního sedmého dílu přišlo, že by to tvůrci mohli a zvládli natahovat až do dvacátého dílu a moc jsem si nedovedl představit uspokojivé zakončení, ve kterém právě excelovaly loňské Sedmilhářky od téměř stejného týmu. Nakonec pro mě poslední díl byl vůbec nejlepší (ačkoliv jsem zaznamenal, že to mnoho lidí má přesně naopak), problém pro mě byl ten prostředek, který se šíleně táhl a málokdy mě naplno vtáhl do děje tím způsobem, že jsem si jenom vychutnával jemné příběhové niance, které logicky většinou nebyly nijak přehnaně vyhroceny pro zaujetí běžného diváka. Ostré předměty mají velmi úzkou cílovku a velká část recenzentů je z nich naměkko, mě to bohužel nijak zvlášť neoslnilo. Ještěže je to jen minisérie, v tomto ohledu to funguje výborně. (27.08.2018)

až na úplný závěr, který stylisticky trochu zrazuje téma tím, že to celé ladí do zábavné mindfuckové anekdoty, výborná adaptace literární předlohy; Jean-Marc Vallée ukázal už v Sedmilhářkách, že má jistý talent, tam to ale celé zkazil závěrem - v tomto případě naštěstí ne tak úplně, možná také díky Gillian Flynn (12.01.2019)

Vyprávěno ženskou optikou. Novinářka Camille Preakerové, novinářky se pracovně vydává ze St. Louis, druhého největšího města v Missouri, do rodného "zapadákova" Wind Gap. Ale jizvy vězí hlouběji. Nejen v duši Camille, která se traumatickou rodinnou i osobní minulost snaží spláchnout doušky vodky, schované v lahvi od neperlivé vody. Celé město Wind Gap ovládá duch doby, kdy jižanská aristokracie žila uzavřená ve slonovinových věžích, zatímco otroci na plantážích česali bavlnu. Camille se vrací do rodného sídla, které honosností a nazdobeností připomíná domek pro panenky, jen ho místo nich obývá ježibaba Adora. Camillina matka. A ta svou dceru nepřijme zrovna vlídně. Camille se vrací kvůli reportáži o vraždě mladé dívky, ale od prvních chvil je jasné, že Ostré předměty nebudou klasickou kriminální historkou, jakým se nyní v televizi daří. (03.10.2018)

Gotické rodinné drama o rozervaných ženách a starých jizvách je dalším stylisticky sevřeným dílem režiséra Jeana Marca-Valléeho s naprosto ojedinělým citem pro vizuální vyprávění. Dějově sice nejde o tak nahuštěné drama jako v případě Sedmilhářek, ale to neznamená, že by Ostré předměty nebyly stejně nebo ještě více komplexní vizí, v níž se setkává románová struktura s postupy umělecké kinematografie. Minisérie ojedinělá zejména maximálním možným napojením se na hlavní postavu, a to zejména díky přesnému výkonu Amy Adams a pozoruhodným vizuálním či zvukovým (mikro)flashbackům a střihovým montážím (hlavně v závěru epizod), které dokáží definovat daný okamžik. Mistrovský kus práce na poli limitovaných sérií, ukazující neplynoucí čas v izolovaných maloměstských komunitách a nemožnost se z nich vymanit. Nejlepší epizoda: Milk (8) (05.10.2023)