Ja ako Tekvička

Z Cuketky si uchovám nejspíš vzpomínku na rozpačité tváře maminek maličkých ratolestí, které si bůhvíproč myslí, že každý animáč musí být uzpůsobený tomu nejmladšímu publiku, a pak jsou konfrontované zmínkami o pindíku pana učitele, který rajtuje v paní vychovatelce, nebo velmi nepříjemnými vzpomínkami chovanky dětského domova na smrt svých rodičů. Cuketka ve mě vyvolala velmi rozporuplné dojmy a nemůžu se až tak dalece ztotožnit s velmi slušným hodnocením na ČSFD. Na jedné straně oceňuji nelíbivou, z mainstreamu vybočující výtvarnou stránku, která by slušela svým zneklidňujícím dojmem spíš nějakému hororu, a sedí mi i námět, na druhou stranu mi překáží zjevná přemrštěná naivita, která by se hodila spíš pro myšlení dětí předškolního věku, a celková selankovitost scénáře. I to na pohled rozjívené kápo mezi ústavními dětmi je totiž vlastně uvědomělý a hodný kluk, který by vás rozněžnil, personál ústavu i detektiv jsou vzory ušlechtilosti a zlo je nanicovaté. Můj život Cuketky chce především dojímat a hladit po duši, což mu sice nevyčítám, ale zároveň konstatuju, že to není úplně můj šálek čaje. Celkový dojem: 55 %. (10.01.2018)

Nečesejme si hlavu špatným hřebenem (pro nezasvěcené - Nebudeme si nic nalhávat). Komedie to fakt není a pár humorných momentů (a nutno uznat, že celkem povedených, jeden mě fakt dostal) ji z ní ještě nedělá. A o nějakém příjemném, hřejivém filmu bych taky zrovna nemluvil, byť to skončí dobře. Mám z Cuketky rozporuplné dojmy. Na jednu stranu ten film má dost silné téma a kdyby to bylo zaměřené fakt jenom na dospělé, mohl by z toho být skvělý a silný film. Jenže v téhle podobě jsem spíš měl pocit, že se to spíš snaží citově vydírat diváka. Těch dojemných scén je tady podle mě až příliš, než je zdrávo a ani bych se nedivil, kdyby u toho někdo celý film brečel. Já vím, že to téma není ani trochu veselé, ale kruci, místo prvoplánového a jednoduchého dojímání se přece dalo mnohem víc zapracovat na realističnosti a hlavně na psychologické stránce, která je zde prostě odfláknutá, nemůžu si pomoct. Stopáž to má sice příjemnou, ale s občasnými utahanými záběry nebo vatovými scénami (třeba ta s lyžařskými brýlemi, to je snad nejzbytečnější scéna z celého filmu), aby to na tu hodinu aspoň mělo. Ono tady není moc o čem vyprávět - teda, dalo by se, kdyby se film podrobněji věnoval více než třem postavám - a mít to 40 minut, vynikl by ten film podle mě víc. A mě osobně ještě vadilo, že té nejzajímavější postavě se film skoro vůbec nevěnuje. Je to sice smutné i přes happy end a pár vtipných momentů, ale nezůstal ve mě žádný silnější pocit, žádný, který by pro mě z Cukety udělal silný či nezapomenutelný zážitek, který bych si klidně zopakoval. Takhle ve mě zůstal jen tenhle pocit: Hm, ušlo to. Jsem cynické hovado, já vím. 3* (19.07.2020)

Věřím, že by jednoduchý příběh fungoval i v případě hraného filmu, jenom by nebyl tak silný. Totiž, loutková animace filmu hodně prospívá, je to všechno takové jiné, přesto máte pocit, že vlastně skutečné. Dramatická a komediální rovina je v něm vyvážena tak akorát. A závěr? Ten příjemně dojme. Můj život Cuketky není pastvou pouze pro oči, ale též pro uši... hudba je opravdu nádherná a i díky ní film při sledování závěrečných titulků příjemně dozní. 80% (07.12.2017)

Film o dětském traumatu se stylovou dětskou animací. Kousky jílu vás přivedou k pláči. Je to ten druh filmů, které vás uchopí a už nepustí. Když autor ústy chlapečka začne sociálně vydírat emocemi "jeho africkou maminku vyhostili a tatínek přepadl pumpu aby měl co jíst" obával jsem se multikulturní výchovy pro děti a netypoval bych, že to natočili Švýcaři. (01.12.2020)

V první řadě je skvělé se na snímek "Můj život Cuketky" podívat už jen proto, jaká je zde použita animace. Ta je prostě krásná v tom, jak je jiná, osobitá, zvláštní v grafickém provedení. Pak je skvělé se na to podívat i proto, že je krásně vidět, že animovaným filmem je možné vyprávět i trochu drsnější příběhy. (15.03.2018)