Réžia:
Jaroslav BalíkScenár:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrajú:
Nelly Gaierová, Ota Sklenčka, Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Jiří Kostka, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková (viac)Obsahy(1)
Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.
Jaroslav Balík několikrát prokázal citlivost vůči příběhům starých lidí (viz Romeo a Julie na konci listopadu), avšak jeho ještě častější zaujatost ideologicky vhodnými látkami jej společensky znemožnila a posléze vedla i k úpadku jeho tvůrčích sil. Konečná stanice se odehrává v domově důchodců a sleduje vztahy mezi několika jeho obyvateli, jejich různé přístupy k životu i rozdílné osudy, kterými byli poznamenáni. Ve filmu natočeném dosti chladně a jakoby nezúčastněně se ovšem setkáme s řadou známých osobností.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (29)
6/10 V prvni chvili mi to prislo jako ceska "obdoba" Keseyova hnizda v domove duchodcu a cekal jsem tlak na pilu podepreny slzami. Nestalo se tak, a to me mozna dobre. Neni to mozna tak barevne jako Babi leto, ale docela to vystihuje okazmik, ktere ceka ty z vas, kteri se chystaji dozit vyssiho nez maleho mnozstvi veku se vsim, co k tomu parti - nemoci, psychicke problemy, ztrata rodiny - zkratka parada. Obycejne problemy obycenych lidi zahranych squelymi herci presne v tom duchodovem veku. Budova skoly mi sice jako odpovidajici misto pro DD (nebo seŇor klub jak se ted moderne pojmenovava) neprisla, ale ty osudy vevnitr zas tak mimo nebyly. Jak jsou filmy nevhodne pro deti do 18 ;]] let, tak toto je zase obracne film nevhodny pro dospele od 60 - i kdyz s mistnim posouvajicim se duchodem bude jeho pristupnost taktez posunuta.... ()
Film o vztazích v domově důchodců. Mrzelo mě že se Štěpničková nedočkala okamžiku, kdy za ní přijede její syn a odveze si ji. No, ale některé lidi zkrátka nezajímá že se o ně vlastní rodiče ve zletilosti starali jen co to jde. Jinak tady se Blažena Slavíčková vyskytovala před kamerou co nejvíc to šlo. A ikdyž už byla stará, tak byla pořád krásná žena. ()
Nedávno jsem měl narozky a jelikož už pár řad bombiček mám nakreslených pod kabinou, člověk ať chce či ne začne tak trochu bilancovat. Kouká za sebe, kouká před sebe, říká si co by tak chtěl ještě zvládnout... A do toho mi úplně náhodou vstoupil do cesty tenhle film. Hned úvodní titulky s červeným zapadajícím slunce a neskutečně krásnou a melancholickou hudbou mi napověděly, že možná tohle nebude úplně klasická normalizační sračka tak typická pro svoji dobu. A opravdu jí nebyla. Děj filmu nás přivádí do domova důchodců. Řekl bych, že na svoji dobu dokonce do luxusního domova, protože vše zářilo čistotu a novotou. Pobyt zde je většinou poslední štací pro většinu klientů. Nejsou zde drženi pokud se o sebe umí postarat, mohou na reverz domov opustit. Pro většinu z nich je to ale opravdu konečná stanice. Někteří si to připouští už jen díky tomu, že se jim na pokojích mění spolubydlící to podle toho jak je smrt rychlá. A někteří si to nepřipouští v naivní důvěře, že je do domova daly děti jen na chvilku a až se zařídí, tak si pro ně přijedou... Film nám přibližuje jednotlivé postavy a jejich vlastní osudy, které se chtě nechtě v domově spojují dohromady. Ve filmu hraje velké množství tehdejších hereckých es a z některých výkonů jde opravdu brada dolů. Navíc si divák uvědomuje, že pro řadu z těch herců tenhle film byl také jejich konečnou stanicí... Film je prolnut nádhernými melodiemi Karla Mareše a starším ročníkům asi nemusím nic více vysvětlovat... Konečná stanice je velice melancholickým až smutným filmem. Po jeho skončení vám v hlavě vyskočí mnoho otázek. Přesto si myslím, že téma bylo zprcováno neuvěřitelně citlivě. Stáří je období lidského života, které považuji za velice nespravedlivé... Viděl jsem mnoho skvělých a dobrých lidí jak z nich navzdory jejich dobrotě stáří udělalo bezmocné trosky, často navíc velmi trpící... Přesto by se asi i o tomto období lidského života nemělo mlčet. Možná i proto mne tento film natočený v době kdy všichni kašlali na všechno snažíc se jen nějak proplout tím tlejícím kompostem tolik překvapil. Dávám za 4 skleničky pití z Bulharska. * * * * ()
"Domov neznamená někde, ale někdo.." Docela smutný, avšak autentický film. Velice dobří Bedřich Prokoš a Eva Svobodová. Kdo by řekl, že se po 50 letech v jednom filmu sejdou takové hvězdy první republiky jako Nelly Gaierová, Jiřina Štěpničková, Nataša Gollová nebo milovník Jiří Dohnal. Jen sekt, drahé róby, zamilované písně a rozlehlé a honosné boudoir se služebnictvem jsou vystřídány čajem, pyžamem, čítárnou, pokoji s nábytkem Universal a zdravotnickým personálem. ()
Výborný ale dosť melancholický film a jeseni až zime života. Pekne vykreslené psychologické línie postáv a nádherná hudba. Veľmi príjemné prekvapenie českej filmovej tvorby. Mimochodom nakrúcalo sa neďaleko mesta Příbram hlavne v domove dôchodcov (dnes Centre) Rožmitál pod Třemšínem, ktoré je poskytovateľom sociálnych služieb. ()
Reklama