Hon na pačlověky

Baví mě Waititiho verva, se kterou oživuje existující koncepty. Nebojí se nařčení z neoriginality, nesnaží se dokázat divákovi, že nabízí "víc". Místo toho takřka k dokonalosti dovádí něco, co k ní doposud nebylo přivedeno právě proto, že se filmaři báli takové čistoty provedení. K tomu mě navíc baví Waititiho budování filmového světa, která zjevně není zcela realistický, ale není ani přímo nadrealistický - zkrátka cosi mezi, co překvapivě funguje. Plus sympatické postavy. Plus dokonalý timing. (07.02.2018)

Co se stylizace týče, tak je to značně své. Můj problém je však právě s ní, jelikož jednotlivé styly (poetika dětského dobrodružství, vážnější nota a naprosto střelená) zde vzájemně vůbec neladí. Nevytváří jeden soudržný celek, ale chvíli se jede tak a za chvíli zase onak, čímž se bortí celý koncept a nefunguje kvůli tomu emocionální stránka, na které to do značné míry stojí a padá. Jakkoli se to tedy snaží o jakýsi mix "Malého Ramba optikou Wese Andersona", tak zůstalo čistě u snahy, která sice nenudí, příjemně se na ní kouká a rychle uběhne, ale stejně tak rychle (ne-li rychleji) se z hlavy také vykouří. (17.10.2016)

Vzhľadom na tie nadpriemerné hodnotenia som očakával niečo extra výnimočné. Svojim spôsobom to bolo "také iné", ale akosi nezdieľam to všeobecné nadšenie. Rozhodne však tomu originalita nechýbala a k malému Rickymu si snáď každý postupne vytvoril vzťah balansujúci na hrane sympatie a nepochopenia. Malo to v sebe dôvtip, občas dokonca aj silnú iróniu, ktorá pekne kontrastovala s dramatizáciou celého príbehu, čo bolo samozrejme veľké plus. No nemôžem si pomôcť, ale celé to prenasledovanie a nasadenie všemožnej policajnej techniky mi prišlo prinajmenšom prehnané... (29.10.2016)

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)

Výjimečný film. Chlapec střídá domovy až se dostane k staršímu páru v horách, po večerech utíká svých 200 metrů, aby se zase vrátil. Společný útěk před světem se starým a nepříjemným Samem Neillem je však neopakovatelnou procházkou "zapomenutým" světem, kterého v dnešním mediálně/sociálním/online světě máme pramálo. Do děje navíc kromě skvělých herců (hlavně Julian Dennison je ve své roli opravdu skvělý) dostává i Waititiho absurdní humor a obrovská technická zručnost. Například montáž dlouhých záběrů s kamerou do 360 stupňů je promyšlená do detailu. Záběry berou dech (a někdy záměrně narážejí na "toho, co nese prsten"), Waititi se nebojí proplést příběh generačním srovnáním v podobě popkulturních odkazů (jen těch opravdu "nadčasových") a vše vrcholí v touze mladého tlouštíka být nejvíc cool zloduch (a zemřít v boji, jako nejlepší z hiphoperů nebo Klingonů;-)). Hon na pačlověka je tak ve výsledku perfektní podívaná, která funguje na jedinečné vlně nadsázky. (14.02.2017)