The Deuce: Špína Manhattanu

V 70. letech se na estetiku a vkus asi ještě tolik nehledělo. A tak průměrný Nový Jorčan bez zvracení a pocitu odporu lačně nasoukal ego do hygienicky obskurního venerologického kultivátoru a popelnice na žluklé sperma s Artem Garfunkelem v rozkroku, o které by normálně neopřel hajzlovou štětku ani diagnostikovaný erotoman po dvouletém půstu a v nichž si v uplynulých třech hodinách před ním s gustem zajezdilo pět úchylů, čtyři narkáči, tři nikdy nemytí bezďáci, několik negerských pasáků a pár liliputů. A ještě za to rád zaplatil. Inu, proti gustu … A teď je z toho rozkokošný, voňavý a uhlazený seroš, který sledujete s bulvárně perverzním nadšením uklízeče v masturbačních kabinkách, fanouška měkkých vředů a obdivovatele hnisavých výtoků. Seroš, do něhož hladce zapadla i hlavní ženská hrdinka, odporný babochlap Magi Glyhlenhrálová, z níž by se poblil i slepec, jen co by nahmatal ty její ohavné povislé dvojky, která se zde z titulu producentky bez zardění prohlásila za krasavici přelíbeznou, past na ptáky a královnu porna. Pro dokreslení autenticity prostředí a umocnění prožitku vřele doporučuji otevřít si k projekci konzervu se zkaženými sardinkami a umístit ji někam v dočichu. (08.10.2019)

Má to svoje momenty, ale je to fakt nekonečná, produkčně velkorysá expozice, která jen nabaluje další a další postavy, ty ale nevhání do větších konfliktů. Místy to působí až jako nějaké loudavé doku, které sází jen na diskutabilní atmosféru. Gyllenhaal se hodně snaží, Franco ani moc ne. Trochu mě překvapuje, že jsem to dokoukal. 60% (11.11.2017)

1. série: Deuce dokáže oslovit, ale nedokáže vyloženě nadchnout. Je to ve výsledku seriál, který popisuje osudy někdy jednoho bratra, někdy dvou nebo tří bratrů, kteří žijí ve městě, kde vidět kozy je na denním pořádku, a pokud jste neviděli něčí pele, tak jako byste nebyli. K tomu přičteme počátky pornografie, které jsou silně upozaděny, natož, že má jít o hlavní tahák a tím to končí. Své kouzlo to bez pochyb má, ale mě to v zásadních tématech tolik neoslovilo. Věčná škoda jednoduše. Nevím jestli dám šanci druhé sérii. (27.01.2018)

"The Deuce" nepřináší dramatické vyprávění, nemá zastřešující oblouk, ani hlavní postavu. Naopak seriálovou strukturu využívá k rozprostření kroniky jednoho místa, zmapování určitého tématu. Oním místem je titulní část Manhattanu v období boomu pornografie, přesněji řečeno od jejího vzedmutí coby průmyslu začátkem 70. let přes vrchol coby tvůrčího média a odnože šoubyznysu na konci dekády až po rozmělnění v kvantitě v 80. letech s rozmachem videa. Tvůrci důmyslně tyto tři období dělí do separátně sevřených, ale vzájemně navazujících sérií. Jednotlivé figury, oživující reálné lidi či představující sloučeniny několika předobrazů, toto prostředí zabydlují nejen životem, ale právě i osobními vrcholy, propady a vším mezi tím. Vznikla tak uhrančivě plastická evokace nejen doby, ale především systému kolem sexuální práce (ať už před či za kamerou, nebo na ulici i v podnicích různého rázu) i komodifikace těla a rozkoše, která ale tato témata zbavuje jednostranných argumentů a naopak ukazuje mnohoznačnost celého tohoto světa, který je současně špinavý, blyštivý, odpudivý, vzrušující, povrchní, ambiciózní, kořistnický, kariérní, krutý i fascinující svou propleteností a komplexností. Ačkoli lze žasnout nad perfektní evokací doby, není The Deuce retro seriálem, ale právě spíše provokativní kronikou, která vyzývá k úvahám nad různými ohledy pornografie, sexuální práce a současně také genderových norem, misogynie, emancipace i obecně rolí, které lidi přejímají za své, potažmo které jim pomáhají akceptovat status quo jejich okolí. Současně ale díky pestré galerce postav nespadá vyprávění do suše didaktické teze, ale zpřítomňuje, že s každým podobně zdánlivě odosobněným a obecným společenským tématem, se váží konkrétní osudy, tváře a emoce lidí, z nichž většina už "vešla do náruče času". (10.11.2019)

Původně mělo, lépe řečeno mohlo, zůstat u ohodnocení Pilotu, ale Deuce mě tak zaujal, že jsem se rozhodl s chutí pokračovat, vlastně mě to pak chramstlo, že jsem ani nevěděl jak. HBO do toho opět šláplo rovnýma nohama, tentokrát přímo do porna a přesně ve svém tvrdošíjném stylu a jsem rád, že seriál nepotkal podobný osud jako Scorseseho Vinyl a dočkali jsme se dalších řad. Už jenom ten dříč James Franco si to zaslouží, jelikož každá jeho scéna (navíc hraje dvojroli) stojí za to a člověk se u jeho první interakce ihned vtáhne do děje. Čeká nás nový kult Špíny z Baltimoru? Ten český název by o to zájem měl. (PS : Málo Zoe Kazan, proooklatě málo. Ještěže mě namlsali v Pilotu.) Druhá série začala velice pomalu a rozvlekle, takže jsem se i přistihl, že se na další díl po týdnu extra netěším a někdy mi unikl úplně. V druhé polovině se to však zas pořádně rozjelo a jelikož v poslední době hrozně žeru Jamese Franca, jeho dvouroli jsem si zde opět neskutečně užil a celkově mě bavil směr, jakým se tvůrci rozhodli vydat, tedy skok o pět let dopředu. Horší než první série určitě, ovšem nakonec ne nijak zvlášť. James Franco se však nakonec objevil i potřetí a naposled v seriálu, který ve své závěrečné sezóně pozabíjel více postav, než v kdejaké gangsterce (samozřejmě i zde gangsteři jsou). 8 dílů bylo určitě optimálních, ačkoliv se ani tentokrát HBO nevyvarovalo hodinových dílů a sem tam bych krátil. Závěrečný medailonek byl ovšem přesnou ukázkou toho, jak zakončovat seriály. Tři sezóny plně postačily a ani ty to neměly pravděpodobně vzhledem ke sledovanosti jisté. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | (01.05.2020)