Bridgend

IFFKV pocitove jeden z nejtezsich filmu(podle 5 hvezd to nevnimam jako negativum), co jsem kdy videl. Film nenabizi v podstate zadne rozreseni pricin sebevrazd, jen sesbirane indicie. O to horsi to je. Jinak skvele natoceno i zahrano. Trasl jsem se jeste pul hodiny po filmu, to mi naposled provedl Aronofsky. (05.07.2015)

Sedm let! Sedm let neštěstí a příprav filmu, aniž by si tvůrci za tu dobu položili otázku, jestli dává nějaký smysl. Atmosféru přitom tvůrci nevzali za špatý konec, především díky kameře M. N. Joncka. Ale ten scénář! Nevývoj postav a slepenec bubákových klišé, na jaké nepřistoupí ani dvanáctiletá emo puberťačka. *** Spoiler: Když už to vypadalo alespoń na jednu slibnou indicii, že by za vším mohl stát jeden manipulátor, který ostatní vodí prostřednictvím internetového chatu, byla to marná naděje: když na obrazovku píše kdokoli z města, prostě v místnosti rachotí klávesnice, podobně jako když dřív všechny počítače zobrazovaly zeleně na černém pozadí za zvuků jehličkové tiskárny. (20.07.2015)

Popisek mě nalákal na ultra vydařené severské drama. Jenže během filmu jsem měl pocit, jak kdyby měl nějakej Dán chuť natočit poctivé depresivní skandinávské drama, ale přitom do něj zapomněl dát všecko, co z něj činí tak jedinečnou záležitost. Angličtina mi vadila, nesmysly v scénáři byly doslova do očí bijící a jediné, co mělo tendenci udržet si úroveň byla kamera. (01.11.2016)

(50th KVIFF) Pro mě pravé festivalové peklo. A to jsem se na film těšil. Myslím, že jsem obecně poměrně dost otevřený mysteriózním snímkům, které mají nejednoznačné vyústění, ale tady není nic. Jen neuvěřitelně otravná hlavní hrdinka, která by potřebovala rázně proplesknout, ale místo toho se jí otec div ne omlouvá, že si na ni dovolil zvýšit hlas. Epidemie sebevražd ve mně žádný zvýšený zájem či zvědavost nevyvolala, byť se jedná o téma, která mě na papíře zaujalo. Film mě skoro přivedl na víru - v závěru jsem se začal modlit, ať už to proboha skončí. 20 % (11.07.2015)

Bridgend pojednává o záhadném fenoménu sebevražd náctiletých ve stejnojmenném dánském měste. Ponurá a tajemná atmosféra snímku je utvářena zejména podmanivou kamerou. Na druhou stranu v příběhu, který dodnes nemá jasné vysvětlení, trochu tápe Jeppe Rønde, režisér a scénárista v jedné osobě. A to zejména v zakončení příběhu bez rozuzlení. Na pomezí dvou a třech hvězdiček. (11.07.2015)