Spomeň si

Zdejší vysoké hodnocení vidím jako malou odvahu přiznat tomuto bezpochyby silnému tématu objektivní kvality. Ano, snímek se vyznačuje hodně zajímavým a věrohodným Plummerovým herectvím, zajímavým nápadem a dost možná že i šokující pointou. Ale mimo tyto tři věci tady nesledávám vlastně nic navíc. Z filmu si budu nejvíce pamatovat jednoho poctivého nácka kdesi u kamenolomu. 60% (08.05.2016)

Jasně, hlavně je to snímek o tom, jak se starý pán snaží nezapomenout na to, co má vlastně udělat, ale nic z toho se mu nedaří. Christopher Plummer je ale v roli devadesátiletého pomstychtivce skvělý. No, sám na to má už dobrý věk. Ale překvapivě ani scénář tohoto filmu není špatný a jednotlivé události jsou mnohdy opravdu neskutečně náhodné, ale přitom skvěle zapadají do vzorce. Finále skvělé. (26.02.2016)

Život ve lži. Setkali se v táboře Auschwitz v Polsku. Stojí za smrtí jeho rodiny. Je poslední osobou, která dokáže rozpoznat jeho tvář. I kdyby o jeho osudu rozhodoval coby s válečným zločincem soud, i přes jasné důkazy by se procesu zřejmě nedožil. Trest musí přijít jiný. Ovšem devadesátníka Zeva trápí stařecká demence. Nejde jen o tu krátkodobou, ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. V domově důchodců má naštěstí parťáka, který sice fyzicky strádá, ale hlava mu šlape pořád dobře. Vlastně až příliš dobře. A někdy se ukáže, že paměť dokáže být zatraceně milosrdná. Výsledek je krutý a přes pomalé tempo poutavý. Jde o honbu za nepotrestaným nacistou s pomocí „záludné paměti“, kdy každá ze Zevových zastávek „něco“ přinese. A které stojí na hereckém výkonu legendárního Christophera Plummera. Kupříkladu scény u šerifa z domu s věcmi, které jeho nedávno zesnulému tátovi přirostly k srdci, jsou výtečné. 75% (04.03.2021)

Před minulostí se nedá utéct. Ani po sedmdesáti letech. Skvělý Christoper o tom (ne)ví svoje. A tak vyráží. Hledat domnělého vraha, napříč státy. Od jednoho podezřelého, k dalšímu, aby nakonec našel sám sebe. A pohlédl do očí pravdě, na kterou už vlastně zapomněl. Ale zapomínat se nemá a tak konec tohoto filmu ve mně utvrdil naději, že pár takových lidí, by snad mělo ještě cenu hledat. I když je vlastně už rok 2016. (02.03.2016)

jak se říká, někdy je lepší nevědět, oč jsem přišel, když jsem na to zapomněl :-D Skoro až do konce jsem si říkal: Sakra, o co tady jde? Občas jsem klimbnul, ale naštěstí jsme se ženou spali na střídačku, takže jsme si dokázali děj vzájemně doplňovat. Vlastně až po závěrečném rozuzlení, když jsem si přečetl, že to točil Atom Egoyan, jsem si vyčinil za netrpělivost a mladickou nerozvážnost a uspěchanost :-D (15.03.2016)