That Sugar Film

Jednoduše wau. Už je to nějaký pátek co jsem viděla popularizační dokument, který by mě takhle nadchnul. Jednoduchý experiment podaný hodně zábavnou formou. Mluvící hlavy se na nás nejčastěji smějí z obalu nezdravých potravin, místo animací funkcí těla koukáme na opravdového herce no a místo abstraktních odhadů nahlédneme do ústní dutiny chlapce, co odmalička pije limošku. Prostě takový HP ve světě dokumentu. Je to sranda? Je. Dává to hlavu a patu? Dává. Takže tentokrát bez coly a jdem koukat! (30.04.2020)

Většinu informací jsem již znal. Ale naučil jsem se nové slovíčko "tofi" - navenek hubený, uvnitř tlustý. Zajímavá byla informace, že se ústní dutina vyčistí po 20 minut, takže když usrkáváte sladké, vyplachujete cukrem zuby celý den. Zuby se mi opravdu kazí, asi za to opravdu může cukr. Zaujal mě také "bod blaženosti" v jídle (množství cukru, které již lidem nechutná). Pobavil mě odpor dětí, když v oddělení zeleniny ucítí její nahořklou chuť, nebo přepadlí a letargičtí lidé, kteří jedí příliš cukru, nebo označení tlustých lidí jako "líní nebo nenasytní". (23.12.2020)

Cely dokument jsem se dobre bavil, Damon srsi vtipem a nekdo odvedl uzasnou praci v postprodukci. Skvele napady, vhodne volena hudba a famozni zaverecny klip. I kdyz mi pro vetsi objektivitu chybel pohled druhe strany a napadaly me kacirske myslenky jako "driv se bojovalo proti tukum, pak proti kaloriim, ted proti cukru, a priste mozna proti piti cukru brckem", petku si That Sugar zaslouzi. (11.07.2015)

S tímhle filmem si někdo fakt vyhrál. Není to násilná propaganda, nebo sebestředná agitka, jako např.Cukr-blog, fakta jsou v tomhle filmu podaná hravě (někdo tady píše, že až moc názorně, to ale mně osobně vůbec nevadí, informace o tom, jak se cukry přeměňují na tuky, jak probíhá látková výměna, jak přesně pracují játra a slinivka atd,jsem slyšela/četla/viděla mockrát, ale stejně mám někdy pocit, že tomu úplně nerozumím, takže větší míra názornosti neuškodí), vtipně, ale zároveň celkem odstrašujícím způsobem, takže svůj účel to plní. Navíc Damon Gameau není vůbec tak afektovaný a nesympatický jako tvůrkyně již zmíněného Cukr-blogu, takže se na to dá dívat bez negativních emocí vůči ústřední postavě. Plus hudební složka (včetně závěrečného vtipného videoklipu) a vizuální nápaditost... Za Stephena Frye (byť je tam asi jen 5 minut) a skladbu od mé oblíbené písničkářky Jollie Holland dávám ještě tu pátou hvězdu. (08.05.2016)

Narcistická pohodovka sympatického australského herce a jeho sebedestruktivní experiment, při kterém cukr hořkne v ústech. Požitek z tohoto dokumentu závisí na vaši toleranci k cukru a vzdělávací hodnota zase závisí na tom, jestli patříte mezi průměrně vzdělané evropany, nebo mezi poloretardované americké bečky. (11.09.2016)