King Kong

Tohle je asi nejhorší ztvárnění King Konga. Ale není to zase úplná blbost. Film má příjemnou exotickou dobrodružnou atmosféru, přesně takovou, jakou měly filmy v 60 - 70. letech a dnes už jí nemají. To znamená, že film má vynikající výpravu. Speciální efekty už zestárly, chlap v gumovém chlupatém ohozu už dnes nikoho nedostane, stejně jako všudypřítomná robotická ruka a a tak musí brát člověk film hodně s nadhledem. Asi největší výhrada putuje na adresu Jessicy Lange. Nějak jsem nepochopil, jestli je její postava myšlená vážně, nebo zda-li si z toho děl srandu. Každopádně je to totální kravka. (21.12.2009)

Tohle bylo tak tak sledovatelné. Námět hozený do současnosti (80. let) se nevydařil. Hlavní hrdinka byla neustále jako na drogách a když se zrovna nekývala ze strany na stranu, chovala se vypláchnutě. Naprosto hluché scény střídaly ještě více hluché. Kongův výraz a i vzezření občas působilo až děsivě uměle. A finále na WTC... Ne, takhle jsem si "klasiku" nepředstavoval. Zlatý Jacksonův remake starší (a jednoznačně lepší) verze. 40% (25.12.2017)

Místo hrůzy srdcebolná romantika, místo horroru něco mezi Disnleylandem a parodií, kde zamilovaná přerostlá opice teskní po uječené Jessice Langeové a ta jeho city jímavě opětuje. Na svou dobu trikově výborné, ale stejně jako nová Jakcsonova verze dokazuje, že některé příběhy prostě fungují jen ve své době a z té plynoucí formě a kontextu, takže jsou dále nepřenosné a zřejmě jednou provždy neopakovatelné. Jedinou fungující verzí Kongova příběhu tak asi definitvně zůstane předválečný originál pánů Coopera a Schoedsacka. (12.11.2010)

Dnes už kultovní záležitost a jinak skvělý romanticko-dobrodružný snímek, který jsem jako dítě miloval. V dnešní době se sice směšným efektům už směju, ale pořád v sobě mají to kouzlo, které jsem si kdysi zamiloval. Navíc Jessica Lange byla vážně kus a scénka s vyfoukáváním vlasů a svlékáním šatů nadrženým opičákem je prostě nej! (02.02.2010)

Bylo mi šest, když jsem na něj viděla ukázku před pásmem pohádek pro děti, na které nás vzala škola, a byla jsem tak stržena, že jsem dokázala něco nemyslitelného: donutit rodiče, aby mě na něj po mé večerce vzali do místního obecního kina. S odsupem času si ale uvědomuji, co filmaři provedli s původní předlohou, protože povídka od Edgara Wallace nám představuje obrovitou, zlou a frustrovanou bestii, která s tvorem v tomto filmu, jehož smrt nakonec hlavní hrdinové oplakávají, nemá pranic společného. Přesto všechno je to právě verze z roku 1976, která ve mně zanechala největší dojem. Nebudu hanit efekty, ačkoliv na tehdejší dobu byly výborné, nelze srovnávat s nejnovější Jacksonovou verzí. Tento King Kong pro mě přes všechnu naivitu a prznění předlohy zůstane nejděsivějším, možná i proto, že se odehrává v moderní době bez pohádkových kulis NY třicátých let, tudíž pro mě více fantazijním světě a Kong se tady vzpřímenou chůzí spíš podobá člověku než opici. Peter Jackson svou bestii zbavil veškeré hrůznosti a tajemna a všechno potopil pod plačtivosti, vrstvami bitev s jinými monstry a na Konga, jakoby se zapomnělo. Hold, co fungovalo ve 30. letech, nemusí fungovat v současnosti. Navíc Jacksonova Ann Darow je nesympatická, nezajímavá a naprosto hloupoučká - klidně by si mohla střihnout jednu z těch předobrých dívčin v Troškových pohádkách. Nebudu zastírat, že za mé vysoké hodnocení nemá vliv velká sentimentalita, ale King Kong (1976) je jedním z těch filmů, které ve mně probudili lásku k příběhům. (07.07.2005)