La polizia chiede aiuto

Nějak nemůžu poměrně klasicky vystavěným kriminálkám (opravdu jde o kriminálku, ty giallo prvky nemají mnoho prostoru) odpustit, když se v nich vyšetřování posouvá hlavně díky náhodám a neustálému přívalu nových svědků, proto se přikláním k průměrnému hodnocení. 'Policie žádá o pomoc' i tak zůstává potěchou pro většinu smyslů (povedená kamera a hudba) a zaujme hlavně sugestivním a přitom neexploatačním způsobem, jakým se vypořádává s motivem prostituce nezletilých dívek. (08.05.2013)

Slušnej italskej přímočarej nářez, žádná psychologie postav, žádný zbytečný řeči. Psychoušovi v černé kombinéze, prohánějícího se na motorce se sekáčkem v ruce likvidující všechny případné svědky, zdárně sekunduje inspektor Silvestri, který se nebojí použít jakoukoli metodu, aby psychouše dopadl. Jak najde motiv, jde to jak po másle. Prostě nekompromisní, přímá a ostrá Itálie sedmdesátých let. (06.09.2015)

La Polizia chiede aiuto je spíše klasickým thrillerem, detektivkou, jen s letmou příměsí gialla. Bravurně balancuje na ostří právě mezi "obyčejným" krimi thrillerem a drsnějším giallem. Vraha ani ne patnáctileté těhotné dívky, kterou najdou nahou oběšenou v podkrovním bytě se spermatem ve všech hlavních tělesných otvorech, zde nehledá ani spisovatel, ani novinář nebo fotograf, ale klasický vyšetřovací tým policie společně s mladou prokurátorkou. Stopy je přivedou až ke skupině nezletilých prostitutek pro vybranou klientelu, sahající hodně vysoko. O giallo se film otírá hlavně když dojde na krev a maso. Pobíhá tu totiž motocyklista se sekáčkem na maso a některé oběti musí v márnici skládat jako skládačku. Film je spíše dobovým kriminalistickým výkřikem, kterých se v té době točilo hodně, reflektujícím neutěšenou situaci společnosti (závěrečný text o ztracené mládeži). Když to hodně přeženu, představte si Drsného Harryho se zohavenými mrtvolami, nahotou, odsekávanými končetinami a nějakým tím litříkem krve. (19.04.2016)

Výborný film viděný v angličtině se slovenskými titulky (které vůbec neodpovídaly tomu, co bylo v anglickém dabingu vyprávěno, ale podle všeho seděly spíše na původní italskou stopu). Málokdy natrefíte na takhle napínavou a skvěle otempovanou, ale přitom zajímavou detektivku. Sadistické prvky sice strhávají zbytečnou pozornost, ale hlubší smysl příběhu (kritika politických špiček), pikantní námět s lolitkovskými prostitutkami a hlavně dokonale nesourodá ale současně ve všech scénách pasující hudba jsou tou nejlepší omluvou a zároveň pozvánkou. Milé překvapení a útok na TOP čtyřku dvanáctého měsíce. (23.12.2011)

Docela efektní thriller (giallo) s některými opravdu hrozivými scénami (které byly místy opravdu dost brutální a krvavé), zde ještě navíc v kombinaci z dalším specifickým taliánským subžánrem, poliziesco. O akci tu opravdu není nouze (památná je např. pronásledovací scéna). Film je tedy vším možným, nejen klasickým šablonovitým giallem, ale proč ne. Tajemný, do černé kůže oděný motorkář-zabiják se sekáčkem na maso, sympatický inspektor Claudio Cassinelli, pěkná napínavá scéna v suterénu garáží. Něco podobného jsme mohli vidět i v jiných známých giallo filmech, třeba od Martina, ale hlavně co mě na tomto filmu neuvěřitelně bralo, to byl vskutku nádherný, jemný, podmanivý a vcelku snadno zapamatovatelný Ciprianiho hudební doprovod (opravdová lahůdka). Zápory: Menší role pro Adorfa (škoda), finále mohlo být přece jen lépe propracovanější a ne tak urychlené, magnetofonové nahrávky mě taky moc nebraly, nicméně film byl opravdu napínavý a silný i třeba po vizuální stránce. Režisér Dallamano (já mu říkám Dalamánek) dříve působil jako kameraman a spolupracoval třeba i se Sergiem Leonem na jeho dvou prvních spaghetti westernech. Zde, ve svém druhém giallu (první "Cosa avete fatto a Solange?" bylo docela podobné), mě opět nezklamal, doporučeno nejen všem fandům. Komentář zde jako třetí v pořadí. Podobné filmy : "Cosa avete fatto a Solange?" a "Enigma rosso" (oba dva filmy společně s tímto, tvoří známou schoolgirl giallo trilogii) (01.05.2010)