Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

Tvůrčí determinující chaos. 1) Fenomén divadla Sklep je fenomén češství...přinejmenším jeho bláznivé části. Na rozdíl od intelektuálních a kultivovaných cimrmanů je Sklep nevázaný a neučesaný (nejednou, pravda, také trapný). 2) Dokument je příjemný, nijak zvláštní. Nejhezčí jsou videa z počátků a přece jen určitý nadhled nad minulostí. Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout hůře. (09.06.2017)

Promarněná příležitost vytvořit skutečně působivý dokument, Dabrowská poskládala několik historických záznamů, doplnila komentáři, prošla spořádaně, ale rychle Občanský průkaz divadla a zajímavé byly příspěvky psychologa Ptáčka a divadelního teoretika Jana Dvořáka (i kritický komentář Hulce) a pro mě dosud neviděné záběry z Afghanistánu, ale výtek mě skončení napadla celá řada. Chyběl větší vhled do fungování divadla z hlediska vztahů (Marhoulovo natuknutí bylo krátké), výběr ukázek je jistě vždy diskutabilní, ale za mě, proč chybí Katovna alias Hřmění nebo jakýkoliv z výborných klipů ze zlaté ery - klidně na úkor úvah Erazima Koháka? Dokument mohl být delší a mohl se věnovat i samostatným aktivitám alespon Hanáka, Šteindlera, Vávry (bez nich by popravdě, přes všechnu snahu zbytku souboru, Sklep nikdy nebyl opravdickým a věhlasným Sklepem). Přivítal bych víc komentářů a daleko delší a větší náhled na další členy souboru..No nic, i tak dávám čtyři, protože Sklep, to je radost, od Mlýnů přes Kopyto po Besídky, některé záběry mě znovu rozesmály (Tros sketos a Rona, Šteindler s invalidním Cikánem, Macháček na šoulačce atd.). A taky je vidět, proč tomu tak je, kromě invence a osobností, které si navzájem dávají prostor, je tom prostá radost ze života a z přítomnosti ostatních, kterou jsem jim měl tendenci až závidět. Žijí kreativní a uspokojující život a ve vrcholných chvílích patří k tomu nejlepšímu u nás....a zasloužili by si všichni lepší ohlédnutí. (06.02.2021)

"Kde jsou příčiny úspěchu, všech těch neúspěchů?" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem pořád nechce, vydal jsem se za ním i jeho kolegy do kina, kde na sebe prozradili všechno, co jste kdy chtěli vědět o Sklepu (ale báli jste se zeptat). Mně osobně tedy prozradili opravdu hodně nového, aby mi tím pomohli doplnit si znalosti, které jsem již měl a to hlavně prostřednictvím unikátních záběrů ze studentských filmů nebo z televizních záznamů, v nichž lze snadno rozpoznat původ scén k filmu "Kouř", či zaslechnout původní text písně "Strom kýve pahýly". Přesto se však nedokážu ubránit pocitu rozpačitosti z výběru použitých filmových ukázek, kdy je na jedné straně Vorlova "Pražská pětka" nebo Chytilové "Kopytem sem, kopytem tam" a na straně druhé, úplná absence snímků od Milana Šteindlera či Ondřeje Trojana. Mých pět hvězd tak tedy tentokrát nevyjadřuje stoprocentí spokojenost, ale jen 90,99% (07.05.2016)

Dokument o fenoménu divadla Sklep je spíš takovou oslavou 45 let fungování divadla. Kostlivce ze skříní se nikomu vytahovat nechce, snad jen Václav Marhoul se zmíní o třech krizích v historii souboru. Přesto je tu spousta ukázek ze sklepáckých scének, černobílé archiválie z jejich začátků či nahlédnutí do zákulisí zřejmě loňské vánoční besídky a další materiály, u kterých je zřejmě nemožné se nudit (70%). (17.05.2016)

Na tomhle dokumentu je nejcennější vytažení archivních videomateriálů ze sklepáckých počátku na světlo světa. Jinak je to trochu nesystémový guláš, v němž se míchají jednotlivá vyznání členů souboru s historickými sondami (které bůhví proč končí zhruba v době spolupráce s Chytilovou), s nějakým tím zachycováním současnosti (přípravy besídky, exkurzy do divadelních porad) a snahu o nějaké vyjetí z kolejí tradičního českého dokumentu pak reprezentují trochu podivné pokusy o vytvoření "psychologického profilu modelového diváka divadla Sklep" (podle logiky "absurdně o něčem absurdním"). Ale abych nežehral, například vstupy teatrologa Jana Dvořáka docela pěkně ukotvily význam Sklepa a celé Pražské pětky v rámci normalizační divadelní sféry. Fanouška bude jistě mrzet, že mnozí stěžejní členové ansámblu let minulých nedostali vůbec prostor (Otakáro Schmid, Honza Macháček, Jan Slovák...), ale celkově jde o koukatelnou podívanou. A přiznejme si, s ohledem na to, o jakých anarchistech je řeč, je s podivem, že nějaký dokument, který má jakž takž hlavu a patu, vůbec vzniknul. (31.07.2016)