Bez motivu

Celý fim začíná vraždou bohatého muže. Policie, je bezradná, vražda, zdá se nemá motiv. Pak přijdou další vraždy, stejným způsobem. Vrah používá, zákeřně, výkonnou pušku s tlumičem. Příběh se začíná rozbíhat, první stopy vedou k záhadnému seznamu jmen. Spojitost mezi nimi je ale stále nejasná. Náhodné setkání elitního detektiva se svou bývalou milenkou by mělo rozplést nitky celého případu. Šokující závěr celé, ve Francii přezdívané, éry syrových detektivek bere dech... (Svata) (05.04.2007)

Za polovinou třetí dekády svého života objevuju filmové žánry, které jsem doposud míjel. Cítím se při sledování těchto skvostů kinematografie jako nepolíbený panic, který nese nákup starší krásné ženě až do bytu a ona ho pozvala na kávu s tím, že se ještě osprchuje a hned se mu bude věnovat.. Bez motivu nebylo výjimkou a na jeho konci jsem cítil tu dobře známou euforii po skvělém zážitku. Jediné co trošku nechápu proč je tato staromilská francouzská kriminálka zařazena pod tagem giallo ( byť tedy ji tam řadí i IMDB), nejsem zatím znalec , ale řekl bych, že kromě rukavic páně/paní vraha/vražedkyně ( nechci spoilerovat) to moc giallo není. Mám rád detektivky Eda McBaina a byť se děj drží předlohy velmi volně a i postava Steva Carelly má v podání Jean-Louise Trintignanta odlišný ráz, takovej tvrďák to není,bylo mi to jedno, protože nejsem fanatický vyznavač "knihukopírujících" filmů a užíval jsem si ten přímočarý tah na branku. (16.12.2013)

Souhlasím se Snorlax a jen dodám že nejen ve Francii, ale především na Apeninském poloostrově. Obsazení v čele s poněkud tajemným Trintignantem (v dabingu Eduarda Cupáka), mladou Antonelli bylo dobře zvolené, hudba slušná (ale zase nic mimořádného), film z hlediska napětí a dynamiky nepříliš řvoucí, režie byla trochu statická, film celkově občas docela těžkopádný, nastavení v malebném přímořském letovisku Nice, podle mě a na svůj druh filmu, nebylo řádné využito - bohužel..Řekl bych že to byla dobrá podívaná, co měla tendenci se zlepšovat, ale ne dost. Suma-sumárum: slušné, ale nic víc. Nezapomenutelné chvíle; vražda v bazénu ve zpomaleném záběru. (16.11.2014)

Zebe akt neAmorův. Odhalená Thálie. Pomalé rozvazování šátku na očích. Vinni bez trestu? Ani omylem! Další na řadě. Na programu: Vražda. Mám tě na mušce. Motiv v éteru bezradnosti. Motiv bez tváře. Motiv jako Ariadnina niť. Sestavit kresbu případu a definovat rysy pohnutek nebude jednoduché. Indicie na pracovním stole rozevřené. Sedmička nenáviděných na seznamu, sedm portrétů ďábelských na plátně. Slunné Azurové pobřeží skropené krví beze stop, vendetou bez jména, obmotáno vláknem záhadného snipera, siluetou zla. Rozsudek spolykaných slz rozviklané, kvílející minulosti. Divadlo ponížení jako základní stavební kámen, jako spínač zkalený do ruda. Minulost ťala do živého hledáčku zlosti, vysáté části bytosti. Čistá práce, bezchybná trefa. Přesný, přímočarý, charismatický inspektor ze žurnálu uhlazeně dedukční drsné detektivní školy, Jean-Louis Trintignant to má "ve voku." (13.11.2014)

Atmosférou slabší, dějově rozvláčné. Zachraňují to nikdy nezklamávající exteriéry Azurového pobřeží (co by si bez týhle lokality francouzská kinematografie počala?) a pět mimořádně krásných žen (z nichž dvě se zbytečně a trochu samoúčelně svlíkly). A co je hlavně u kriminálky špatně, že chybí moment překvapení. Což mě mrzí o to víc, že žánr francouzské kriminálky 60. a 70. let jsem dosud téměř bezvýhradně ctil. (16.08.2015)