Jack stavia dom

Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. (17.05.2018)

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Celkem generické dvě a půl hodiny s Larsem von Trierem - ale není to nakonec to, na co jsme přišli? Von Trier bez ustání staví svůj ideální dům, aby ho ve chvíli, kdy začne mít pevnější obrysy, ihned zbořil a začal od začátku. Nesnesitelné doslovné dialogy evokují maniakálního egomaniaka tvořícího své dokonalé dílo na základě banálních pudů - Jack na jednu stranu lidsky reaguje v některých anekdotách způsobem, s jakým se bude každý identifikovat (utnutí otravné Umy), tím spíš je ale celkový obraz nelidský. Ze židle už Lars rozhodne nezvedne, protože nakonec dodává právě to, co se dalo čekat - ale během stopáže jsem se prakticky nenudil a občas se i zasmál. (04.10.2018)

V čem to Trier v této studii zla přehnal, že diváci na premiéře zhnuseně odcházeli? V samoúčelně šokující brutalitě, nebo v otrlém humoru totální nicoty? Kritici se nemohli shodnout - snímek ocenili od 0 procent po 100 procent. V úvodu vidíme přestylizovaní pekle a pak následují polemiky v prázdném obalu a lacinými odkazy na Hitlera. Naštěstí nadsázka zlo tlumí a osvobozuje. Nejsilnější sólo přijde, když vyznavač systému a čistoty dává sarkastickými urážkami najevo svou intelektuální nadřazenost. (30.03.2019)

Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent. (25.11.2018)