Mesto 44

Víte jak se dá z celkem vychytané válečné podívané zralé na poctivé čtyři hvězdy udělat podivné whatafak za bídné tři? Zeptejte se pana režiséra Komasa. Místo střelby do masa nasadí matrixovské zpomalováky, které se do rozjebané, obležené Varšavy roku 44 hodí asi jako Miloš na Hrad. Tyhle kraviny si příště strčte třeba do...klipu tej Farnej Ewy. (31.03.2015)

Mně to hodnocení není příjemný, tady to byla obrovská šance na nezapomenutelný válečný majstrštyk. Jsem moc rád a děkuji CinemArtu, že sebral odvahu a poslal nejdražší polský film v historii Miasto44 mezi americký animáčky a akční kousky na pouť naší kinosítí. Už jen za tuto odvahu jsem prostě na ten film musel za prachy do kina. První minuty mě daly námlsek jak prase a já se připravoval na typickou dokonale realistickou polskou filmařinu. Jenže pak přišla scéna ze který mě samým leknutím málem upadli koule. Do tý doby brilantní věc přeruší rádoby cool americká zpomalovačka, podpořená hudbou na efekt a já se na sedadle v kině hrůzou zpotil od hlavy až po prdel, říkám si, snad to byl nějaký úlet, náhle pominutí myšlenek. Film totiž pak pokračuje opět naprosto bezchybným způsobem, přestřelky nekompromisní, dialogy výtečný, herecký výkony taky skvělý, a já opět nabíral euforii a říkal si, pojďte kluci polský vy tu pětihvězdu dáte, ale pak to přišlo zase, zničehonic zpomalená kamera, aby vynikla milostná scéna, navíc to bylo naprosto pitomě a násilně zasunutý do filmový kapitoly a ještě k tomu začala hrát nějaká pitomá muzika v tu chvíli jsem si připadal jak kdyby mě zajal Islámský stát, euforie byla pryč a já si říkal. Proč ? Proboha proč ? Je to strašná, ale strašná škoda, protože jinak tahle love story uprostřed Varšavskýho povstání byla něco snovýho. Všechny části a jsou naštěstí ve většině, ze kterých jde poctivá polská filmová škola jsou mistrovským dílem, ale ty prvky z americký kinematografie, to prostě nešlo dohromady. Fakt mě to hodnocení bolí, protože jsem ve filmu viděl mnoho talentu, mnoho úcty ke všem obyvatelům Varšavy, lepší válečný scény ve městě se snad v Evropě ještě nenatočily, ten milostnej prvek se moh možná trošku ubrat, ale to je věc vkusu, ale za ty šoky prostě nemůžu dáv víc hvězd i když bych hrozně rád. (28.03.2015)

Poláci se chopili hodně drsného tématu, které je, podle mě, pro ně stejně tak zásadní, jako pro nás Lidice. A první půl hodina vypadala opravdu dost ultimátně. Postavy uvěřitelné, atmosféra absolutně válečná, akce na úrovni. Takřka nic tomuto filmu nechybělo. Pak ale přišla romantická pusa ve zpomalené bullet-time scéně jak vystřižené ze hryMaxe Payneho, která tento zpomalovací efekt vymyslela. K tomu muzika, která do takového příběhu vůbec nepatří a celá ta nadějná atmosféra se v tu chvíli ztratila do prázdna. Pak se rozjel další klasický postup a celé se to jevilo hodně solidně, jenže v tu pravou chvíli opět přispěchala zpomalená scéna a do ní pro změnu pustili dubstep. To už jsem nedal a měl problém to dokoukat. Druhá světová není akční film. Druhá světová je pojem, při kterém umíralo mnoho lidí a právě proto by se příběhy z ní měly točit s úctou k těm lidem, kteří v ní padli. Tady to asi někdo nepochopil. A musím říct, že mě to hrozně mrzí. Město 44 by za jiných okolností aspiroval na významný film z druhé světové války, který by si zasloužil dalekosáhlejší rozbory, než jen dvouhodinovku na plátně. (19.04.2016)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)

Klobúk dole pred Poliakmi, ktorí dokazujú, že bez problémov zvládajú takéto vysokorozpočtové produkcie. Na rozdiel od minuloročného konkurenta v podobe Stalingradu, ktorým sa chceli bratia Rusi prepašovať do vyššej ligy a ktorý bol len zbytočne preplácaným a hlavne nudným vojnovým filmom je poľské City 44 počinom, ktorý sa môže pokojne postaviť medzi americké vojnové veľkofilmy (napríklad k Fury z rovnakého roku) a smelo im konkurovať. Je vidieť, že Poliaci mala vysoké ambície, zohnali si dostatok peňazí a natočili profesionálny, výpravný, vizuálne podmanivý vojnový film, ktorý síce nie je nijako originálny, ale zato dostatočne intenzívny a hlavne v druhej polovici sa vyvíja aj k čoraz menšej predvídateľnosti, kde zásadne mení hlavnú postavu celého deja. Navyše tomu nechýba odvaha byť dostatočne brutálny, pátos je držaný v znesiteľnej miere a má to aj niekoľko postupne dávkovaných nápadov, aby celé dvojhodinové dianie neomrzelo (napr. jedna prestrelka z budovy, kde už má divák pocit, že to bude ďalšia rutinná scéna je z ničoho nič natočená pohľadom prvej osoby a pôsobí to veľmi efektne). Akurát je do filmu úplne nezmyselne zaradených pár scén, ktoré by akoby vypadli z úplne iného filmu a na tých pár sekúnd dosť kazia zážitok, aj celkový dojem. Chápem, že City 44 sa chce zapáčiť mladému publiku a takýmto veľkofilmom sa Poliaci musela snažiť osloviť čo najväčšie možné publikum, aby sa im vrátili náklady, ale uniká mi zmysel tých náhle spomalených, videoklipových sekvencií. Pôsobí to ako päsť na oko a nepasuje to do filmu, divák tak v jednej chvíli sleduje prestrelku pri ktorej postavy umierajú, kričia, šíri sa zúfalstvo, atmosféra zintenzívňuje a zrazu sa z ničoho nič prirúti záber, v ktorom začne hrať moderná dubstepová/EDM hudba, trajektória vystrelených nábojov sa prapodivne točiť v elipse okolo postáv a celý dojem z vážneho vojnového filmu je preč. Našťastie je týchto scén minimum (konkrétne tri – jeden podivný bozk v tej najnevhodnejšej chvíli počas prestrelky, jeden sexuálna scéna a jeden útek medzi náhrobnými kameňmi), ale absolútne nekorešpondujú s vyznením predošlých alebo nasledujúcich scén. Našťastie ten zvyšok je poctivo odvedená prácička, z ktorej sa hlavne v druhej polovici stane krvavý, nekompromisný vojnový film. Na pomery našich slovanských krajín ojedinelý filmový počin, s ktorého profesionálnou úrovňou, spracovaním a vysokým rozpočtom sa Poliaci vyznamenali a pri ktorom Slováci môžu len blednúť závisťou. Nám sa niečo podobné nepodarí natočiť ani o 50 rokov. CELKOVO: 3,5* (7/10) (27.03.2015)