Hana a jej sestry

(1001) -"Mám ráda písně o mimozemšťanech, copak ty ne?" -"Ne, když je zpívají mimozemšťané." -> Woody si dělá srandu z punku. A to byl ještě slabej koncert, nebylo tam pogo a vůbec... A jen tak mimochodem, film byl dobrej. Nepůsobil na mě ani pesimisticky, ani cynicky, buď je něco se mnou, nebo s Woodym. Ironie je krásná věc. (10.08.2010)

Docela inteligentní konverzačka o partnerských vztazích. Ve 100 minutách stihl Woody píchnout snad do všech nejdůležitějších oblastí. Ačkoli rozhodně nepatřím mezi cílovou skupinu, protože mám pocit, že tou jsou v tomto případě vyloženě jen ženy, tak jsem si ve filmu našel několik fajn pasáží také. Celkem mě překvapilo, že se snímek zcela atypicky veze spíše na pozitivní vlně v rytmu toho, že je srdce pružný sval. Nejvíce mě rozhodně bavil právě Woody Allen, který se obsadil do nejzábavnější role, kde se dotýkal svého známého panického strachu ze smrti. Kdybych měl nemístně svůj život postaven kolem partnerských vztahů, tak bych šel s hodnocení pravděpodobně ještě výš. Takhle dávám slabé tři kousky. (09.08.2018)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Tohle že je film Woodyho Allena? Úpřimně, kdyby zde sám Woody nehrál a neřešil v rámci své postavy i něco málo sexu, málem bych nevěřil, že toto sympaticky odlehčené drama ze života natočil právě on. Pár zkušeností s Allenovou tvorbou sice už mám, ale po všech těch experimentálních komediích typu Zelig, Seber prachy a zmiz nebo Spáč, které mi povětšinou nesedly, mám snad poprvé štěstí vidět z jeho tvorby „normální“ film a rozhodně mě ním pan režisér a scenárista v jedné osobě mile překvapil. Hana a její sestry je klasickým příkladem americké nezávislé tvorby 80. let, to jsou ty obyčejné filmy ze života obyčejných lidí, které však díky výborným scénářům a hereckým výkonům dokážou přinést i neobyčejný zážitek. Tento vybočuje zdařilým propojením několik příběhů v jeden nápaditý celek, stejně jako osobitou poetikou s jemným humorem. Trochu jsem se bál, zda nepůjde o film až příliš určen pro ženské publikum na to, abych si ho užil. Ale ono ne, má to poutavě vykřeslené vztahy a postavy, které jakoby přímo žily a mnohé z dílčích zápletek mě dokázaly zaujmout (zejména ten pocit drobné zrady při upřednostnění jednoho milovaného před druhým) či jiné situace a dialogy i rozesmát. Výjimečně mě neiritoval ani Woody Allen jako herec a právě jeho postava hledající smysl života v bludném světě skepsy a zklamání celý film s krásným nadhledem odlehčovala. Ba co víc, Woody tentokrát stvořil tak pěkný film, že mu hravě odpouštím i propagaci bratří Marxů a jejich Kachní polévky. :o) Herecké výkony všech zúčastněných (mezi nimiž mě svou účasti v tomto typu filmu a nezvykle civilní polohou příjemně překvapil Max von Sydow) jsou hodné obdivu a vše navíc podbarvuje pěkný hudební podkres od klasiky až po jazz a swing. [90%] (18.07.2021)