Thrash metal (E15)

sklamaný sklamaný sklamaný... alebo skôr nasratý, nasratý, nasratý? dovolím si tvrdiť, že je celkom trúfalosť nakrútiť takýto dokument práve v období, keď thrash metal zažíva "znovuobjavenie" a mnohé kapely sa k nemu vracajú a poslucháči detto a dokonca si viem predstaviť ľudí, ktorý boli v 80tych rokoch teenageri ako im pri večernom pozeraní kmenov na ČT ide jed aj ušami, keď vidia ako ten thrash niekto dovrzal. Je jasné, že takouto hudbou sa človek neuživí, hold nie je to mainstreamová záležitosť, ako v tých 80tych a je fajn ukázať snahu o to, ako sa tí muzikanti snažia hudbou zarobiť, ale toto skôr bolo depresia na balkóne s cigaretou... na druhej strane výber protagonistov nebol vôbec tak dobrý ako pri punku. (25.06.2015)

Já už si svůj díl zlosti vybrala u punku a docela dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Doufala jsem, že horší to už nebude. No, naštěstí nebylo, ale asi to bude tím, že nejsem žádnej zarytej thrash-metalista. Přes metal je u nás manža. Takže jsem se ho zeptala, koho by tak jako představitele viděl. Odpověděl, že Arakain. Protáhla jsem hubu a řekla, jestli by nevěděl o něčem míň pravěkým a trošku divočejším. Řekl: "Debustrol." S nadšením jsem souhlasila, bo obzváště Vyhlazení já moc ráda. Byla jsem zvědavá, koho nakonec uvidím. Zklamání přišlo v podobě Exorcizphobie - musela jsem si to teď vygůglit, protože název jsem do rána zapomněla - dál je budu familiérně titulovat "mlaďoši". O existenci této bandy nemám ani potuchy a velmi rychle na ni taky zapomenu. Naštěstí se záhy objevili Debustrol. Jinak bych to ani nedokoukala. Tušila jsem (z prvního dílu), že mi zase budou ukazovány dva protipóly. A taky že jo. Mladoši jsou již uvědomělými muži, kteří vyučují budoucí generace, udržují si fyzičku běháním a jízdou na skatu, chodí do jídelny pro oběd (zřejmě nějaký výživný obilný klíčky a dýňová polívka) a pilně trénují ve svém nádražním skladišti. Když jedou na koncert, pečlivě se na to oháknou do metalových uniforem. Já myslela, že džísky s nášivkama už nosí jen prehistoričtí šedovlasí metalisté, ale ono to koukám je zas mezi mládeží v módě. Po koncertě se pak odeberou do svých nudných domovů, kde dál pilně s počítačem cvičí na kytary a sní o tom, jak by se vymanili z našeho prohnilýho systému. Zasraní pozéři. Debustrol, tak to už je jiný kafe. Ti si žijí svoje metalové životy v klasických černých hadrech (obzvláště mě potěšilo, že Kolinss chodí ve stejném triku jako já - Ramones) a z hospody jedou na koncert a pak zas do hospody. Zkoušku dají tak maximálně před koncertem a pak už jen s mlácením hlav hrají songy, u kterých by se kdejaký ateista začal modlit. Někteří z nich už to sice zvládají hůř, ale když se po chlastu někam upadne a druhý den hraje, není se co divit. To je metal. Jenže to je asi tak všechno. Dokument nemá opět žádnou vypovídající hodnotu (alespoň na začátku dojde k představení kapel), žádný titulky se jmény, žádný rozhovory, žádný názory fanoušků... no, to bych se asi upsala ... prostě se jen pár hodin chodí nesmyslně kapelám s kamerou za řití. A když už jsme u té prdele, tak mi připadlo, že Kolinss tomu dal fakt stylovou tečku. To si o tomhle formátu myslím i já. Jednu hvězdu dávám za Debustrol, jinak bych tomuto dílu o thrash dala klidně trash! Jsem zvědavá, kdy ten obsah někdo opraví... (18.06.2015)

Ať jdou do řiti s nějakým artem, když to má ve výsledky nulovou vypovídací hodnotu. Už když na začátku jebli přes celou obrazovku bílej text, kterej byl místama na světlým pozadí úplně nečitelnej, tak jsem věděl, že to bude o prdeli. A bylo. Půl hodina chlastání a pseudouměleckých záběrů na to, jak někdo kouří na balkoně, proložená třema písničkama. Nevědět, co je to thrash metal, tak to po tomhle "dokumentu" nevim dál. (18.06.2015)

Máničky drhnou koncert. Střih. Zlitej fanda paří na zemi. Střih. Máničky chlastaj v hospodě. Střih. Jiný máničky hrajou koncert. Střih. Máničky zkouší. Střih. Máničky mluví jak debilové. Střih. Máničky komunikují všemi tělesnými otvory. Střih. Konec. /// Já mám tedy dojem, že by měl dokument buď něco říct, nebo nás konfrontovat s (jiným) osobitým náhledem na věc - ne jen ukazovat to, co jsme před lety v epičtější, zábavnější a důstojnější formě zažívali vždy, když jsme v pátek seděli zlitý v libovolný knajpě. (25.06.2015)

U většiny dílů Kmenů jsem se dokázal víceméně ztotožnit jak s hodnocením, tak i jednotlivými názory (komentáři) uživatelů, ale tady půjdu proti většině. Tentokrát jsem byl „docela“ spokojený s pojetím dokumentu, tedy alespoň co se „hudební části“ týká. Je ovšem pravdou, že režisér si s tím mohl vyhrát daleko více, ale už jsem si u jeho předchůdců zvykl, že tyhle rádoby dokumenty o městských subkulturách mi většinou absolutně nic nedají (tím myslím fakta, díky kterým bych více danou subkulturu poznal, nebo se o ní něco zajímavého dozvěděl). Takže když už obsah za moc nestál, alespoň jsem si užíval hudbu. V mládí jsem podobné koncerty/festivaly objížděl docela často, takže z nostalgie dám průměrné hodnocení. Nevím, proč tu mnozí vyčítají, že se jde ze zkušebny rovnou na pivo a pak se ožerou i po koncertě – to dělali a dělají všichni, jen kokoti co prosedí celý den u počítače a pičují, ví o jejich životě úplné hovno!!! (22.06.2015)