Búrka nad Áziou

Vsevolod Pudovkin, dnes již poněkud upozaděný tvůrce sovětské montážní školy, natočil své stěžejní dílo Bouři nad Asií, popř. také Potomka Čingischána, v roce 1928. Nechce se věřit, že film letos slaví již 95 let od svého vzniku. Vyprávění obrazem a dynamickou montáží má stále svou platnost i účinek na diváka. Pudovkinův přístup je zase o něco odlišnější od toho Ejzenštejnova či Dovženkova, ale fascinace výsledkem zůstává ve všech třech případech stejná. Bouře nad Asií, leč se jedná o historickou fikci, překvapuje zejména výbornou dramatickou strukturou, proměnou žánrů i stylů napříč svou stopáží, avšak také něčím, co filmy Ejzenštejnovy postrádají; tedy silného individuálního hrdinu (v úžasném podání Valerije Inkižinova). (01.08.2023)

Hlavní postavou je mongolský pastevec. Jednoho dne vyrazí na trh s liščí kůží a setká se s arogancí britských okupantů. Později se v horách připlete k bojujícím komunistům a jednoho zachrání. Při bojích partyzánů s Brity je zajat a odsouzen k popravě. Britové však zjistí, že se jedná o potomka Čingis-chána a rozhodou se z něj udělat panovníka. Hezký jej nastrojí a udělají z něho svou loutku. Náš hrdina však později prozře, uteče a rozhodne se vést boj svého lidu proti britským imperialistickým okupantům. Pudovkin byl ve své době kritizován, že se vyhýbá ruským motivum, ale právě to je chvályhodné. Téma je na svou dobu originální, herci jsou původní Mongolové a ruský režisér se k ním nechová povýšeně, naopak. Nebál bych se film označit za velkolepé dílo. Na to, ve kterém roce a jakými prostředky byl snímek realizován, se jedná o skutečný briliant. Nechybí tu mongolské slavnosti ani scény boje. V ideologické rovině je film ostrou kritikou koloniálních systémů a zločinných impérií. Parádní klasika. /technická poznámka - viděl jsem verzi dlouhou 93 min./ (15.04.2006)

Film nás zavede až do předaleké země rozkládající se na poušti Gobi, zaostalého, avšak tradičního a duchovně založeného státu, Mongolska. Zde sledujeme život mongolských pastevců a lovců a jejich nesnesitelné ponižování kapitalisty. Jedním z nich je i potomek nejslavnějšího mongola všech dob, Čingischána. Ten, když se postřelený dostane do rukou buržoazních bestií, se raději rozhodne proti nim bojovat ,nežli se s nimi spojit a zradit svou zem. Tímto končí celý děj filmu, který by šel zkrátit do hodinové stopáže. Zbytek filmu tvoří neskutečně dlouhé, místy až otravné záběry na obličeje protagonistů či architektury, která jsou sice nádherná ,ale sledovat 3 minuty tvář Budhy je trochhu příliš. Kamera je věc, kterou musím chtě-nechtě pochválit .Je to bezvadně natočené, ale co z toho, když je to až zoufale nudné. Celkově se mi film zdál až přespříliš natahovaný, že bych se už znovu na něj nepodíval. (30.07.2012)

Pudovkin je opět režisér, kterého je třeba nakoukat. Patří mezi klasiku světového filmu. Nijak jsem se na Bouři nad Asií netěšila, navíc délka dvě hodiny u němého filmu dává často zabrat, ale nebylo to tak "hrozné". Film nebyl bůhví jak skvělý, ale ani nudný a špatný. Příběh celkem chytne. Prostě další klasika, kterou dneska člověk oceňuje především proto, že je to klasika. (15.06.2013)

Ďalší z rady revolucionistickou ideológiou silne ovplyvnených sovietskych nemých filmov s pseudohistorickou zápletkou. Ku cti jej slúži aspoň to, že jeho dej je na danú dobu dostatočne akčný, hlavný hrdina (žltokožec) celkom sympaťák a kvalita spracovania tiež slušná. Zaujme aj pár nápadov, napr. stúpajúca para v pozadí hercov na vyjadrenie atmosféry. Väčšinu času však sledujeme akože poctivú prácu "imperialistických psov" v boji na ovládanie národov. Neboli by to červení, aby im v tom nezabránili. Odkaz filmu je na zvracanie, ale bohužiaľ doba bola, aká bola. Prekusnúť treba aj mnoho scén s mongólsko-budhistickými zvykmi. (14.02.2021)