Korida lásky
Ai no corrida
L'Empire des sens
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
VOD (1)
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (85)
Skandální film, který musel režisér natáčet sice v Japonsku a s japonskými herci ale za francouzské peníze a pro zahraniční distribuci, protože domácí cenzura takto explicitnímu zobrazování sexuálního aktu tehdy jaksi nehověla... Skandální... No, na nijak výjimečnou stopáž je to asi po hodině už dost nudné a jen jsem úpěnlivě čekal na to proslulé filnále. A když konečně přišlo, spíše než katarze a rozčarování z toho, kam až může vést zničující lidská vášeň, se dostavila úleva, že se už odvíjejí závěrečné titulky. Zajímavě kontrapunktická zvuková stopa, spousta situací stojících na hranici absurdity (sex před hrajícími gejšami, etuda s nahými malými dětmi,...), skutečně "tělesné" herectví hlavních představitelů, atd. Není to zkrátka špatně natočené, při o něco větší divácké trpělivosti to může být i zajímavé, mě to ale přišlo především nudné. A navíc se mi nechce oceňovat film jenom za to kolik a jakých tabu v historii kinematografie prolomil. ()
Pokud bych dvěma hlavním hrdinům uvěřil, že mezi nimi skutečně vzniklo takové spalující pouto, jaké film předstírá, vůbec by mi extrémní odvaha v zobrazení sexuality nevadila. Bohužel to tak není a experiment se tak dle mého nezdařil - zůstal pouze nechutný a - jakmile si zvyknete - nudný film. 3/10 ()
Je to jeden z tech filmu, ktere budou bud zatracovany nebo vyzdvihovany. Priklanim se spise k tomu druhemu. Od zacatku je v podstate zrejme, ze film vyusti v nejakem vrazednem obeti. Nicmene vnimala jsem predevsim vytvarnou stranku, ktera mne opravdy zaujala. Staci jen sledovat s jakou peclivosti jsou ve scenach vybirany jednotlive barvy. Polohy tel, etc. Prestoze uz si asi Koridu lasy nikdy nepustim - jak se rika,vseho s mirou - urcite je to pro mne jeden z vyznamnych filmovych zazitku. ()
Ťažko zaraditeľný film. Na porno to má (nie)normálny príbeh o chorobnej posadnutosti, ktorý sa navyše aspoň sčasti zakladá na skutočnosti, na drámu je to zasa plné otvorenými pornografickými scénami, ktoré sú občas aj nechutné. O kráse majú Japonci zvláštnu predstavu, a zasa sa ukazuje sa, ako je ich kultúra totálne odlišná od našej. Väčšinu deja tvorí sex a komorné dialógy dookola sa točiace o ničom, ku koncu to prechádza k sado-masochizmu. Na um prichádzajú prívlastky ako lascívny až oplzlý. Morbídny záver to len korunuje. Začiatok pritom vyzeral nevinne. ()
Tento výjimečný film je neradno komentovat -- žádný názor se ani vzdáleně nepřiblíží jeho podstatě, hluboko tkvící v lidské psychice. Dovolil bych si jen říct, že pro mě není ten snímek jenom o zničující sexuální posedlosti. On je především o lásce -- o takové, která je předem odsouzená ke zmaru. A o vzdoru proti takové nepřízni osudu. ()
Galéria (31)
Fotka © Surrogate
Zaujímavosti (7)
- Ve Velké Británii nejdříve Britská rada filmových censorů film doporučila promítat pouze v soukromých filmových klubech, aby do něj nemusela zasahovat, ale až po rozšíření právních nařízeních známých jako „Obscene Publications Act“ na filmy roku 1977. Později určila jeho přístupnost jen pro starší osmnácti let, nechala v něm všechny záběry, ale nařídila pozměnění záběru s prepubertálním chlapcem, který za trest vytahuje svůj penis, a to tak, že scéna byla přiblížena, takže byl vidět pouze chlapcův výraz. Od tohoto bylo upuštěno roku 2011. (JoranProvenzano)
- Po své premiéře na Filmovém festivalu v New Yorku byl film ve Spojených státech amerických na určitou dobu zakázán, na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně Berlinale byl dokonce zabaven. Později byl však ve filmových klubech nesestříhaný promítán. Na domácím videu byl v Německu k disposici až po roce 1990. (JoranProvenzano)
- Promítání filmu bylo až do roku 1991 zakázáno ve všech částech Kanady kromě Québecu, v Pobřežní provincii dokonce i poté. (JoranProvenzano)
Reklama