Volání netvora: Příběh života

Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby matku Malého prince sklátil mozkový tumor. Za tím přeceňovaným nesympatickým Malým zmrdem by pak nenaběhla existenciálně vyhřátá liška, nýbrž heideggerovsky zpruzený strom, který by místo „Ájem Grůt“ skoro dvě hodiny otravně recitoval Pojem úzkosti, prokládaný Metaforickým úvodem do dětské psychologie pro ambiciózní popeláře, dokud by se ten hnusný asociální pazneht nenaučil mít rád Ryplyjovou. Pokud tedy nemáte gumovou páteř, abyste se mohli bez zábran kousat do prdele nudou, nebo nechodíte se sveřepě samolibým výrazem a Kierkegaardem pod paží do tlučhubovských kaváren hledat sysla blití, zabavíte se daleko lépe, když si doma najdete tu nejtvrdší zeď, budete do ní sto deset minut pateticky mlátit hlavou a pobrukovat si při tom Ó Tannenbaum. (28.01.2017)

Uniknout je možné jen na chvíli, nakonec je vždy třeba vyřknout pravdu. Moc pěkné, i když velice smutné drama, které umě využívá vsunutých příběhů jako alegorie ke skutečnosti. Zajímavé je jak jejich výtvarná stránka, tak i jejich poněkud hlubší myšlenková rovina, která se snaží nastolovat zásadní otázky, na něž není snadné odpovědět. Emočně mě to sice úplně bezprostředně tolik nezasáhlo, ani přes skvělé herecké výkony a úchvatnou hudbu, ale celé to ve mě bude ještě nějakou dobu doznívat. 85 % (06.04.2017)

Pohádky a španělská kinematografie jsou mi velice blízké, i když toto byla pohádka spíš pro dospělé. Nedokážu si představit, co se musí honit v hlavě dítěti, kterému umírá rodič, druhý na něj sere a k tomu ho ještě štvou spolužáci ve škole. Toto mi přišlo jako velmi kreativní nastínění mysli dítěte, jehož se tento problém týká, 67%. (06.04.2017)

„PŘÍBĚHY JSOU DIVOKÉ BYTOSTI, CONORE O'MALLEY. KDYŽ JE VYPUSTÍŠ, NIKDY NEVÍŠ, CO MOHOU PROVÉZT…“ /// Mix skutečnýho života a moudrejch příběhů ztvárněnejch fajn animací z vodovejch barev. Smutný drama o noční můře, jakou nemáš jen ty, Conore. Lidi jsou totiž komplikovaný bytosti… (kurva, to byl hnusnej doják!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Volání netvora“, kterou v roce 2011 napsal Patrick Ness, neznám. 2.) Umírá mi máma. 3.) Jsem neviditelnej. Dá se to léčit? 4.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.08.2018)

Jakožto zdejší hororový expert nemohu být s prací Juana Antonia Bayony v žádném případě spokojen. Vzhledem ke kvalitám režiséra jsem se těšil na ponurou hororovou fantasy na způsob del Torova Laberinto del fauno, jenže Monster Calls má mnohem blíže k pohádkovému příběhu pro děti. Bayona se bohužel ani náznakem nedokázal vrátit ke svým hororovým kořenům, ze kterých například vyrostl jeho působivý Sirotčinec. Místo toho s diváky vyrazil na bezpečnou vyjížďku do slzavého údolí, v kterém hrály prim skvělé herecké výkony a znamenitý audiovizuál se zajímavou akvarelovou animací. I přes mírné zklamání snímku udělím poctivé tři hvězdy a doporučím ho ke zhlédnutí. (21.01.2017)