Vrahovia poriadku

V Belgicku za zvláštnych okolností zomrel 28. februára 2018 v policajnej cele slovenský občan. Existuje dôvodné podozrenie, že ho v rámci vypočúvania zavraždili policajti, z ktorých jedna policajtka, podľa zverejnených záberov, pri mučenom Slovákovi veselo hajlovala. Film spred 49. rokov sa sústredí na súdne vyšetrovanie smrti muža, ktorého polícia zatkla pre podozrenie lúpeže o šiestej hodine ráno v jeho dome a o 12.00 toho istého dňa oznámila manželke, že muž zomrel. Samozrejme, že v dôsledku policajnej brutality. Videozáznamy však neexistovali, ozbrojené zložky a prokuratúra si navzájom kryjú chrbáty. Vyšetrujúci sudca a jeho blízki sú neustále zastrašovaní políciou. takisto je zastrašovaná a zosmiešňovaná hlavná svedkyňa. Ruka umýva ruku, zopár spravodlivých ešte revolučnú jar v policajných, sudcovských ani prokurátorských zložkách neurobí. Ako vidieť téma filmu je aj takmer 50 rokov od jeho nakrútenia neustále živá, pri policajných zásahoch neustále umierajú nevinní. Zásahy polície sa ututlávajú, trestaní sú len výnimočne a zväčša veľmi mierne. Otvorená ostáva otázka, či a ako budú trestaní belgickí policajti za smrť slovenského občana. Film pokračuje živou realitou. (04.09.2020)

Príbeh inšpirujúci sa skutočným prípadom sa točí okolo praktík, ktoré používajú policajti pri vyšetrovaní. Zmlátili podozrivého a ten následne podľahol... Prípad dostane sudca Level ( Jacques Brel ) a začína mravčia práca. Nemohol som sa zbaviť dojmu, že ak by režíroval film niekto skúsenejší v podobnom žánri, mohlo to dopadnúť lepšie. V každom prípade doporučujem. (12.09.2014)

Přišlo mi to zbytečně utahané a Brelovi jsem žel toho poctivce moc nevěřil. Jinak samozřejmě téma zajímavé, ale podané poněkud jednoznačně a černobíle. Je jasné, co se po divákovi chce, s kým má sympatizovat. Ano, samozřejmě, ten systém, kde větší pes m.dá, je jasně špatně a můžou na to časem dojet právě ti, kteří tomu pomáhali (jediná skutečně zajímavá myšlenka filmu), ale jinak jsou to jasně dané teze, přes které nejede vlak, a doplácejí na to i charaktery postav (včetně "hodné" prostitutky). (05.05.2023)

Tyhlety kritiky justice, systému společnosti apod. uměla vždycky francouzská kinematografie, dobře vyobrazovat. A dokázal i to Carmé v tomto filmu, který zaujme na první pohled už jenom svým výstižným názvem a přesvědčivým bojovníkem Brelem, ale také jeho odporným protihráčem Dennerem. Tempo filmu velmi pomalé a zpracování klidné. Objeví se, pravda, i hlušší místa. Ale to je mi úplně jedno. Protože každý inteligentní divák, pozná v čem spočívá pravá podstata tohoto filmu. A kde je ta nadčasová pointa. Ovšem, ta zde není jenom jedna. To mám vždycky rád. Závěrečná scéna na schodech dává celému filmu zcela jiný rozměr. Jaksi ho pozvedává ještě někam výš. Nebudu zde psát nějaké moudro, které mi film řekl a jestli si myslím, že Level prohrál nebo vyhrál. To je už trochu subjektivní kolonka. Jak si to kdo vyloží, podle závěrečných Levelových slov je na něm. Takže jenom řeknu, že jsem viděl velmi přínosné drama, které bych doporučil. No a hlavně mě zase donutí k nějakým myšlenkám. (03.12.2017)

Jeden z asi pěti šesti filmů staré francouzské (ko-italské) školy, který bez uzardění doporučím na zařazení do filmových učebnic a ještě k tomu přidám adjektivum: aktuální. Jacques Brel je ten nejlepší státní návladní, Charles Denner ten nejlepší obhájce. O dabingu nemíním ztrácet čas, zaslouží absolutní uznání, obsazení si přečtěte tady. Hudba na konci je pomyslnou oponou příběhu, který má do standardních měřítek hodně daleko. Závěrečný dialog pánů advokátů na schodech si mohu jen domýšlet, stejně jako "opileckou" pasáž před policejní stanicí, dochovaná kopie je o tyhle scény v české verzi kratší. Film, u něhož není důležitý výsledek (protože jak se to stalo, víme od začátku), ale proces, který k výroku soudu vede. Dobovka, na kterou bych bez váhání šel do kina, kdyby něco podobného dávali. A Cupák, už navždy nejlepší dabér všech dob. (28.06.2015)