Železná maska

Chtěl bych žít ve světě, kde jediná práce chlapa je dvořit se krásným ženám. Chtěl bych žít ve světě, kde se žena brání fackou a ne žalobou. Chtěl bych žít ve světě, kde ženská tahá chlapy za nos a je u toho zároveň k sežrání, ne na zabití. Chtěl bych žít ve světě, kde když mě nasere nějakej týpek, namíříme na sebe kordy a ne telefony. Chtěl bych žít ve světě, kde i lumpové mají styl. Chtěl bych žít ve světě, kde musím uštvat šest koní, než někam dojedu. Protože čím víc my to tady máme moderní, rovnoprávný a uhlazený, tím víc já chci bejt muž se železnou maskou na ostrově Svaté Markéty. (18.08.2023)

Historický film s prvky jak romatickými, tak komediálními. Příběh, známý již ze zpracování s Richardem Chamberlainem, nebo Leonardo Di Capriem, je tady podáván v malinko pozměněné podobě, jeho konečné vyznění je ale stejné. Docela zábavné je nadbíhání D'Artagnana jedné dvorní dámě, které je neustále někým přerušováno, což kupodivu působí humorně i na několikátý pokus, čímž je úspěšně vyvráceno pořekadlo, že "opakovaný vtip není vtipem". (02.09.2002)

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)

Netušila jsem, že se kromě svého účinkování v Kněžně z Cléves ještě někde potkali Jean Marais a Jean-François Poron, ale stalo se tak hned o rok později v tomto ... Čem, že to vlastně? Aha, zřejmě dobrodružném filmu s komediálními prvky v historických kulisách a kostýmech. Řekněme si na rovinu, že Maraisovi daleko více seděly role krásných a romantických hrdinů než tento rozverný d'Artagnan a Porona jsem s těmi světlými vlasy a divným účesem v ústřední (nikoli však hlavní, narozdíl od ostatních zpracování) roli málem ani nepoznala. Přesto jsem se celou dobu velmi dobře bavila a i když si myslím, že bych si z filmů se čtyřmi a více hvězdičkami měla odnést i cosi jiného než jen pobavení, za kostýmy a jisté kouzlo filmu spolu se zajímavým závěrem, nemohu dát méně... (17.09.2012)