Vedlejší role

Já vlastně vůbec nevím, co si o tom filmu myslet. Kdybych tu napsal něco ve stylu, že je to o drobných mystériích všedního života (v tom smyslu, že je zvláštní, že se vše děje tak jak se děje), tak to zaprvé nebude úplně pravda a zadruhé asi nikdo pořádně nepochopí, co tím myslím. Ono to totiž ani nemá příběh, jen to všechno nějak začne a nějak skončí a v hlavních rolích jsou postavy, které jsou metaforicky vedlejší i v životě, jelikož nejsou nějak výrazní a prostě si žijí své životy. Všichni jsou divní, divně se chovají, psychologické to není a nikam se to moc neposouvá, ale má to neskutečně podmanivou atmosféru, která je ještě víc umocňována hudbou, která mi připomínala soundtracky z osmdesátkových československých kriminálek a celé to umí působit dojmem, že Egoyan přesně věděl, co dělá. Ano, měl jen nápad, že z typických vedlejších filmových rolí udělá hlavní postavy a nejspíš i zachová jejich "nejasný" charakter (jelikož v málokterém filmu se vedlejší postavy nějak víc představují či vyvíjí), takže je to spíš zvláštní experiment, který ale jakoby v sobě skrýval cosi hlubšího. A to něco hlubšího je přesně to, o čem píši na začátku svého komentáře, ale vůbec si nejsem jistý, jestli to tam skutečně je. I když ano, je tam i téma posedlosti někým jiným a touhou ovládat si svůj "malý svět" několika "blízkých" lidí, ale nepřišlo mi to tak výrazné jako tohle. Podle toho bych dal i vyšší hodnocení, ale zatím zůstanu u silných tří, které víc odráží fakt, že se mi především líbilo to, jak divné a svérázné to bylo... Ačkoli, když to budu brát opravdu jako experiment, tak by to na čtvrtou hvězdu mohlo být rovnou taky, ale to si ještě nechám projít hlavou. Zatím silné 3* (24.04.2023)

Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. (13.10.2006)

Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce. (13.07.2023)

Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by. (04.01.2021)

Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí ve Vedlejší roli vybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel. (21.02.2015)