Philomena

Přes slabší, rozpačitý rozjezd se to dokutálelo celkem daleko - "Philomena" je asi nejupřímnější a nejskromnější z letošních oskarových snímků. Taky proto, že témata, která byla jinde bezostyšně použita jako hever na porotu, zde jen víceméně vkusně doplňují hlavní příběh - a tomu navíc obrušuje hrany nenásilný anglický humor. Judi Dench je samozřejmě skvostná, moc, moc se mi líbila hudba, slušná byla kamera v exteriérech. Spokojenost, velmi silné tři hvězdy. (05.03.2014)

Další film zhlédnutý především kvůli svojí nominaci na Oscara a opět tu na mě čekalo poměrně milé překvapení. Zápletka mě zaujala, herecké výkony byly dobré a uvěřitelné, celý ten film měl tu správnou atmosféru a hlavně přiměřenou délku, kdy se nemusíte v druhé půlce filmu dívat na hodinky, zda už bude konec. 4* (15.02.2014)

Komorní drama mělo být teplým lidským příběhem. Jak říkáme my latiníci "eltépéčko". A určitě také je. Místy hřejivým a dojemným především díky skvělé a hluboce lidské Judi Denchové v titulní roli. Nechybí ani humor, většinou poněkud sarkastický a černý, který dodává Coogan jako protivný a zpočátku cynický Sixmith. Současně se však na povrch pod tím vším dere mrazivé drama o bezohlednosti a teroru jeptišek, které nám církev prezentuje jako ty nejhodnější a nejobětavější lidské bytosti pod sluncem. Nejmrazivějšími scénami přitom pro mě nebylo samotné odebírání dětí, ale scéna u zpovědi a pak setkání se starou Hildegardou. Při pohledu na její zažranou nenávist, mi doslova naskočila husí kůže. Pro mě je to navíc nečekaně osobní film o ztrátě bez naděje, o chybách, které už nikdy nepůjde napravit, o ranách, které se nikdy nezhojí a slovech, která už nikdy nebudou moci být vyslovena, o smíření, které osud bolestí zmítané duši nikdy nedopřeje. O bolesti, na kterou není lék. Z osobních důvodů mě to zasáhlo hodně hluboko a rozeznělo mou vlastní bolest, takže jsem to subjektivně prožíval mnohem silněji než by objektivně mělo. Pokud se vás téma osobně nedotýká, klidně si můžete jednu hvězdu z těch mých ubrat. (26.02.2014)

Lidské vzpomínky dokážou být silnější než by si člověk představoval. A umět odpouštět nedokáže prostě každý. Judi Dench to dokázala, a to s takovou grácií, až to zabolelo. A v protikladu k jejímu filmovému parťákovi, jehož role tu nebyla pro odpouštění, je tohle malé komorní drama velice poutavým kouskem o hledání kusu svého já na všech frontách. (30.05.2014)

Krásně zpracovaný příběh podle skutečné události. Tisíce irských "padlých žen" a jejich prodaných dětí se hledají, často marně a často už to nestihnou. Občas se mi draly slzy, ale Judi Dench, moje oblíbená herečka, to vždycky zachránila lehkostí, s jakou tak vážnou roli hrála. Bylo tam hodně životní moudrosti i odpuštění. Nečekala jsem, že si mě Philomena Lee a její syn tak získají. (09.10.2014)