Láska na karí

Čokoláda 2.0. Nenáročný film hraničící s pohádkou. Helen Mirren je dobrá stejně jako představitel hlavní role, ostatní podávají jakési umělé výkony, které nevytvářejí postavy z masa a krve . Bohužel typicky pro Hallströma je všechno podané v nevzrušivých mezích, takže jsem Lásku na kari (což je trochu paradoxní název pro film, kde je vyprávění o lásce na druhé koleji) moc neprožívala. (24.02.2015)

Souhlasím s ostatními - je to velmi milý, lidsky hřejivý film. Dokonce film, který jsem po těchto stránkách už dlouho neviděl. V dnešní napjaté době, kdy se Evropa probouzí s kocovinou z multi-kulti a každý další snědý přistěhovalec je předem podezřelý z terorismu (natož celá rodinka a ještě v dost izolované oblasti kde se zná každý s každým - jako ve filmu) , bohužel zní jako hezká, idealistická pohádka pro dospělé. Ale já mám pohádky rád, a když mi příběh někdo hezky podá, rád si jej vyslechnu a prožiju i když vím, že draci, obři, černokněžníci a princezny nejsou... Stejně tak jsem uvěřil, že Frantíci s radostí objevili novou chuť kachní teriny s Armagnacem inovativně doplněné kardamomem a chilli. Na film rozhodně nekoukejte hladoví, protože u něj dostanete ještě větší hlad. Kamera si skvostně pohrávala se zpomalenými záběry na jemně hnětené omáčky či pomalu padající krystalky soli do kouřících pokrmů.... Film určitě doporučuji k vidění, vytkl bych mu jen tu délku a jistou míru kýčovitosti a na konci i té pozitivnosti, která pak už trochu bila do očí. Délka filmu mohla být klidně o 30 min. menší. Ale za to téma tu jednu hvězdu přidám navíc. Takže za mně jsou to dokonce 4 michelinské hvězdy ! * * * * (16.04.2015)

Ano, prosím, takovéhle romantické filmy se spoustou jídla a skvěle zahranou potvorou já zkrátka můžu. Prostředí francouzského maloměsta je vykresleno uvěřitelně, Madam Mallory srší z pohledů blesky a mezi těmi dvěma to jiskří na vzdálenost větší než pekáček na coque au vin. Poznámka na okraj: Kdyby v tom hrál Johny, bylo by to za pět :-) (01.12.2014)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

Já mám tyhle věci ráda, zvlášť pokud voní Indií. A ještě raději mám, když správný multikulti film neaspiruje za každou cenu na ostrovtip či "reálnou" podobu rasismu v hávu blábolů nebo naopak přesladí problematiku, která se přeslazovat z principu nemá (nebo nedej bože nedá). Tohle ovšem od začátku jasně jede na vlně milé podívané, která vás v závěru vlastně urazit nemůže, protože by si to nezasloužila. Hallström po neúspěchu posledních let tak přišel s něčím, co na odpoledne ocení většina populace: nevtíravý děj, nevtíraví herci, nevtíravá představa o životě menšin, za to vtíravá vůně, vtíravá atmosféra a vtíravý happy end. (15.01.2015)