Možno sa vrátim

Film začíná velmi zajímavě. Řekla bych, že prvních 40 minut zapomenete i na dobrůtky na stole. Potom však jako by byl režisér buď unaven nebo ztratil inspirací, sklouzavá to do "nikam ". A konec filmu je tak překvapující, že sáhnete po obalu, zda to nemá 2.díl a pokračování, protože takhle zakončit film , a ještě k tomu western, tak tomu říkám buď odvaha nebo hloupost. (04.05.2011)

Do kvalit Djanga, Žoldnéře či Velkého ticha od stejného režiséra má Specialista tedy daleko. Přestřelky v něm jsou skvělé a bitka v baru jakbysmet, jenže příběhově to žádná sláva není. Vždycky jsem si myslel, že film by ke konci měl spíše gradovat a ne být čím dál vyčpělejší... No, Sergio Corbucci měl tentokrát asi trochu jiný názor. Škoda. (24.07.2015)

Začiatok sľuboval viac, než sa nakoniec urodilo. Chýbajú výraznejší klaďasi i záporáci - väčšinou si Adorf ustane svoje, v tomto prípade mu však tvorcovia vtisli prílišnú komedionálnosť. Klasicky chýba silnejšia zápletka a svižnejšie tempo. Naopak, akcia je slušná a pár devušiek by stálo za hriech...na 60-tkový western sa tu vyskytuje pomerne dosť nahotiniek, záverečnú megavyzliekaciu scénu som však nepochopil. No a naviac je tu partička húliacej mládeže, ktorá sa po celý čas len neškodne potuluje ako niekde na sídlisku, aby sa v závere chopila banditských chúťok - proste scenáristický úlet, typická pre taliancku kinematografiu. (18.03.2017)

Další z Corbucciho excelentních westernů, jehož preciznímu zpracování se vyrovná jen máloco, přesto je velmi podceňovaný. Člověk musí k posouzení jeho vysokých kvalit dospět, možná i vidět spousty jiných italských westernů. Režisérsky jde tedy naprostou špičku, která překonává všechno, co autor do té doby natočil, snad s jedinou výjimkou Žoldnéře, ale srovnání není moc spravedlivé, protože Žoldnéř měl mnohem větší rozpočet. To Django je sice z pohledu vlivu na žánr mnohem důležitější, ale nemá tak vynikající kameru ani tak dobré akční scény. Děj se odehrává v překrásných horských lokacích (Alpy), kde je položeno i městečko Blackstone, do kterého přijíždí zdejší rodák a známý pistolník Hud. Obyvatelé městečka mají z Huda strach, protože před dvěma měsíci zlynčovali jeho bratra kvůli krádeži peněz z banky. Peníze se nikdy nenašly. Hud se vrací, aby objasnil, co se opravdu stalo, nevěří, že by jeho bratr byl vinen. Je tu tedy rozhráno téma viny při lynčování a důvod proč máme soudní systém založený na rozdělení pravomocí. Film je pojmenován v italštině Specialisté, těmi specialisty jsou míněni právě měšťané - jsou to specialisti v lynčování. Je to i politický film, měšťané jsou vylíčeni jako buržoazie, které záleží více na penězích, pro které jsou schopni čehokoliv než na lidském životě. Téma, které bylo koncem šedesátých let stále více aktuální. Jediné dvě kladné postavy z města jsou šerif a prostituka. Pak se tu ještě objevuje skupina mladých "rebelů", kteří jsou jasným odkazem na dekadentní styl života hippies. Představitel Huda slavný zpěvák Johnny Hallyday (prodal desítky milionů alb) hippies nesnášel, dokonce napsal písničku, která je nekompromisně a velmi trefně kritizuje. Mnozí Hallydayovi vyčítají, že neměl dost vypracovanou postavu na pistolníka a že mu nevěří rvačky. Je to nesmysl. Média lidi už natolik zmanipulovala, že nedokáží přijmout normální typ postavy, který se vymyká něčemu jinému než je jim neustále médii podsouván. Reální pistolníci necvičili hodiny v posilovně a při "pěstních" soubojích záleží mnohem více na schopnostech než na objemu svalů. O rozdílu mezi funkčním svaly a svaly z tělocvičny by se dalo také diskutovat. Film ubíhá velmi svižně (odsýpá lépe než třeba Django), obsahuje spoustu skvělých nápadů, inteligentního pátrání a promyšlených zvratů. Atmosférou typická corbucciovka, tu on uměl navodit skvěle. Lavagnino opět nezklamal, používá efektivně dechové nástrojů, pro mě to je jeden ze tří nejlepších autorů hudby spaghetti westernu (spolu s Morriconem a Nicolaiem). Dohromady všechno do sebe pěkně zapadá. Původně jsem dal 3,5; Teď bych změnil hodnocení o jednu hvězdičku nahoru. (02.12.2016)

Budu hodný a dám tři hvězdičky. Je to tuctový špageťák, tady navíc bez charismatického hrdiny, což je hodně na škodu. Corbucci má prostě trochu smůlu, že se mu podařilo udělat Velké ticho. Vedle něj tohle vypadá jako mayovka vedle Sedmi statečných. Nic proti mayovkám, mají své kouzlo a některé mám velmi rád. (15.02.2011)