Querelle

Fascinujúca a neotrelá polodivadelná štylizácia s neustále žltým gradom. Mystická hudba trochu pripomína Herzogových Popol Vuh. Takisto homosexuálna erotika (v artovej estetike) nie je práve téma do ktorej by som mal nejako častejšie náhľad, aj v tomto smere išlo o netradičný zážitok - skutočne takmer ani jedna mužská postava v tomto meste nebola heterosexuálna. :) ALE - Ten príbeh je však natoľko nezáživný, nudný, pateticky napísaný a mizerne zrežírovaný (herci hrajú skutočne toporne, najmä Brad Davis), že som mal problém dopozerať. Možno keby som čítal predlohu, vnímal by som to inak. (05.03.2021)

Ako sa mi v literatúre nepozdávala Genetova fascinácia zlom, vyžívanie sa v ubližovaní a taký ten pohŕdavo rozmrdaný výraz povzneseného zlodeja a vraha, rovnako ma odpudzuje adorovanie týchto obrazov vo filme ako vystrihnutého z niektorého z mníchovských Schwulen barov. Hoci by aj malo ísť len o fantázie citmi nabudeného dôstojníka k námorníkovi a nie o skutočný príbeh, ako sa niekedy románová predloha interpretuje. Divadelná štylizácia je fajn, oranžové podsvietenie a tieňovanie postáv tiež. Podobne nápisy, ktoré lodný poručík (Franco Nero) vyrýva po verejných záchodkoch a obdobné zároveň vzrušujúco obdivuje, patria k jedným z mála zaujímavých miest tohto diela v znamení nazberaného pľuvanca, nasmerovaného medzi ritné pologule spolusúložníka. Chápem fascináciu dielom Jeana Geneta, no nezdieľam ju, je mi vzdialená. Ani nie tak samotnou homosexualitou, ale obdivom k násilným riešeniam a erotikou skazenosti. Na spôsob takéhoto uvažovania: "Keď zlo nemôžeme zmenšiť, buďme v ňom majstri.". (Zatiaľ) najhorší Fassbinder. (08.08.2013)

Rainer Werner Fassbinder tímhle pro mě definitivně potvrdil svou pověst režisérského velikána. Natočit téměř dvouhodinový film, který v jádru skoro není o ničem jiném než o homosexuálních zážitcích pár námořníků a jejich lokálních společníků, přitom se až na pár krátkých okamžiků vyhnout větším explicitnostem i primárního důrazu na šokování diváka, naopak si vyhrát se stylizací kombinující divadelní pojetí s vytříbeným vizuálem plným neotřelých barevních filtrů, strhnout v doprovodu hudby a výtvarna silně melancholickou atmosférou... to chce značnou dávku uměleckého talentu i zaangažování do námětu, jaké Fassbinderovi rozhodně nechybělo. A jak si mě získala atmosféra stylizovaného prostředí a celého filmu, byl to neskutečný zážitek sledovat i přes téma, které by mi jinde mohlo připadat protivně nezajímavé. Je to pozoruhodně složená hříčka i s přirozeně vloženou krimi zápletkou a potěšila mě u pana režiséra nezvyklá přítomnost hereckých hvězd ze zahraničí: Jeanne Moreau v jediné ženské postavě filmu vnáší jedinečný šarm tajemné dámy jako ze staromódního romantického dramatu, včetně jejího hravě smutného šansonu, a Franco Nero na mě snad nikdy nepůsobil tak charismaticky a stylově jako zde. Mám pocit, jakoby si Fassbinder ke konci života a tvorby plnil dlouhodobé sny, točit melodramatické retro filmy jako ze starých časů před válkou, zároveň však s novátorským vizuálním stylem a rozehráním dříve tabuizovaných témat... a u Querelle jsem měl zároveň pocit, že dotáhl tento cíl k pomyslné dokonalosti, rozhodně si mě získal mnohem víc než Lola a Touha Veroniky Vossové. [90%] (16.08.2023)

Fasbbinder je neuvěřitelně sugestivní režisér a chtělo by se říci i šikovný manipulátor. Jeho poslední snímek je už od samotné předlohy zvrácený až deviantní (a tím pochopitelně v dnešní době nemyslím homosexuální orientaci díla), přesto však působí téměř hřejivým až smyslným dojmem. Může za to režisérova práce se světlem a filtry, kdy převažující barvou snímku se stává žluto-oranžová - jistě ne náhodou barva druhé čakry - barva emocí, sexuální energie a tvořivých sil. Může za to divadelní stylizace se skvělou, účelnou a působivou scénou Rolfa Zehetbauera, může za to skvěle vystavěná a dost často i pozastavená mizanscéna a hypnoticky se opakující motivy jakéhosi mužského chorálu. Nikdy by mě ani nenapadlo, že budu vůbec schopen společně s Genetem a Fassbinderem uvažovat o tom, že násilné ukončení nějakého lidského života a chvíle milostného vytržení by mohly být srovnatelné pocity. Tyhle věci jsou přeci v běžném životě na opačných pólech jedné osy. Ale Fassbinder, jeho vizuálně promyšlené zpracování a Genetův intelektuálně provokativní text, vás vmanévrují do pozice, kdy o tom nejen přemýšlíte, ale ono vám to snad ani nevadí. Tak tohle se mi snad ještě u žádného filmu nestalo. Když k tomu připočtu vynikající výkony většiny herců a především pak Brada Davise, kterého si považuji už za Midnight express, vychází mi z toho jeden z nepůsobivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Co na tom, že náš hlavní hrdina je vlastně antihrdinou, a že pro většinového diváka je tenhle film příliš náročný a nonkonformní, než aby se jím vůbec zabýval. Vzdávám hold panu Fassbinderovi a je mi moc líto, že jeho Opus Magnum je zároveň jeho labutí písní. (04.12.2010)

Plane. Teda aby som uviedol veci na pravu mieru : filmovu teoriu som nestudoval a permanentne si delam prdel z vystudovanych filmovych teoretikov -elitarov, odmietam si masirovat prostatu pri vzajomnych dialogoch Madsbendera s ostatnymi uzivatelmi na filmovej teorii. Jo a panske konecniky nepovazujem za pritazlive. PS zbuznelu homoromantiku neuznavam ani sucasnu homopropagandu.1 % (11.07.2017)