Bohovia sa museli zblázniť

Jde o primitivní komedii? Ano, ale jen v tom dobrém slova smyslu. Primitivní a pohodový svět Křováků je mi velmi sympatický. Kontrast mezi nimi a naší civilizací je zobrazen výborně a dokáže vždy spolehlivě rozesmát. Mám raději druhý díl, ale rovněž jednička je skvělá. Ústřední dvojice (bílých) hrdinů je také parádní a společně s českým dabingem a známým Ajajajajajaj! přidává čtvrtou hvězdu. (07.10.2016)

Film o Křovácích pro křováky a pochopitelně guilty pleasure jako kráva pro nejednoho z nás. Legračním je v kontextu tohohle příběhu o střetu de facto pravěkého člověka s civilizací i skutečný příběh domorodého "herce" N!xau, který za první díl dostal pár set dolarů a možná i tu láhev Coca Coly, ale za svou účast v tom druhém už si řekl o půl milionů dolarů.  A bohové tak byli opět šílení.   Laťku tu zvedá i vynikajicí československý dabing, bez něj by zážitek byl pro našince poloviční a osobně mě víc bavily slapstickové epizodky Mariuse Weyerse a Sandry Prinsloo než eskapády malého scvrklého domorodečka, byť pochopitelně vyprávění o životě jeho rodiny, střetu s božím vynálezem a vůbec trvale udržovalo úsměv na tváři.   Laťku pak naopak shazovaly všechny trapností nasáklé scénky se vzbouřeneckou buňkou, ty nebýt, vyhodil bych i čtyři lahve. (08.03.2023)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

Charakteristickým rysem Křováků je jejich naprostá neúcta k jakémukoli druhu osobního vlastnictví. Bohové jsou možná šílení, ale afričtí filmaři na tom jsou také všelijak. I když první díl světově proslulé série o Xiovi nedosahuje nonsensuálních výšin (či hlubin) jiných děl africké komerční kinematografie (do nichž jsem měl možnost letmo nahlédnout díky bratrovi, který sdílel na koleji pokoj s nigerijským spolužákem), Bohové jsou jaksi vzdáleni nejen geograficky. Ta veselá směs etnografického pseudo-dokumentu, grotesky a politické komedie bezmála v duchu Banánů má zkrátka cosi navíc. Druhým a třetím 'navíc' jsou skvělý český dabing a fakt, že jsem film zbožňoval jako dítě. Nechci o tom mluvit. (06.02.2022)

Překvapivě velmi vtipná, nevtíravá, dá se říct chytrá a místy i poučná komedie, jaké se dnes moc netočí. Ideální film na nějaké víkendové odpoledne, kdy si chce člověk odpočinout. Příběh překvapivě není vůbec primitivní, postavy si člověk oblíbí a hlášku aj ja ja ja ja jaj doslova miluju. Když přičtu spoustu originálních gagů (př. otevírání závory, vytažení auta na strom), je to skoro na maximální hodnocení, tomu jen brání jistá naivita, zejména v dějové lince teroristů, kteří by do filmu tak nějak neměli patřit. (18.11.2013)