Nikdy neotírej slzy bez rukavic
(festivalový názov) (seriál)- Torka aldrig tårar utan handskar (viac)
Réžia:
Simon KaijserScenár:
Jonas GardellKamera:
Stefan KullängerHudba:
Andreas MattssonHrajú:
Adam Lundgren, Adam Pålsson, Björn Kjellman (rozprávač), Björn Kjellman, Simon J. Berger, Emil Almén, Christoffer Svensson, Kristoffer Berglund (viac)Epizódy(3)
Obsahy(1)
Trilogie vypráví příběh o boji gay komunity s AIDS ve Švédsku v 80. letech minulého století, v době, kdy se o této nemoci nevědělo téměř nic. Hlavními hrdiny jsou dva mladíci Rasmus a Benjamin. Devatenáctiletý Rasmus si v rodné konzervativní vesnici vytrpěl dost, a tak se konečně stěhuje do Stockholmu, kde potkává bohéma Paula. Díky němu se seznamuje s Benjaminem. Ten pochází z rodiny jehovistů, ve které je homosexualita naprosto nepřijatelná. Oba hrdinové nacházejí nové přátele, novou rodinu a také svou vlastní identitu. Příběh vypráví o přátelství, o životní lásce, o schopnosti naplno si užívat života a o svobodě, ale také o nemoci, utrpení, osamělosti, smrti, o nepochopení a zavržení ze strany těch nejbližších. (Lucka.S)
(viac)Recenzie (11)
3dílná série se nám snaží polodokumentárním stylem přiblížit dobu rozmachu nemoci AIDS v srdci Švédska. Na podobné téma je filmů už nespočet, ale tenhle mezi nima určitě nezapadne do zapomnění, protože v reálných životních příbězích je největší síla. Něco mezi 3-4 hvězdičkami, ale přikloním se tentokrát k tomu lepšímu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Tuhle třídílnou minisérii jsme měli možnost vidět na jeden zátah. Nakolik je dobré si to střihnout najednou nebo si to postupně dávkovat, to je asi každého rozhodnutí. Já byla nadšená a myslím si, že kdybych díly viděla s časovou prodlevou, nezanechaly by takový dojem. Takhle to bylo neuvěřitelně nahuštěné emocemi, silné, gradující do neodvratného závěru. Filmy se zaměřily na to důležité, nejen na samotné gaye, ale i na jejich rodiny, jak se vyrovnávaly s nákazou blízkého člověka a jak se k tomu dokázali postavit. Herecké výkony parádní, styl prolínání několika časových rovin se mi líbil, postupně se jednotlivé scény doplňovaly a vysvětlovaly navzájem. A musím pochválit hudbu, stává se skoro tradicí, že v severské tvorbě se prostě vyvede. Za mě absolutní spokojenost, nemyslela jsem, že mě to až tolik dostane. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) ()
Velmi autenticky působící drama založené na tom, co se skutečně stalo - autor knižní předlohy Jonas Gardell vycházel zčásti z vlastních zážitků a vzpomínek a dílo je tak i poctou několika jeho zemřelým přátelům. Prolínání časových rovin funguje na výbornou, skvělé a přesvědčivé jsou herecké výkony. Kromě ústřední milostné dvojice zaujme především osobitý a poněkud výstřední Paul. A přestože se tvůrcům podařilo vyhnout zbytečnému sentimentu a patosu, hlavně závěrečná část je působivým a dojemným ztvárněním tragédie několika lidských osudů. ()
Hodně silné nahlédnutí do krize spojené s AIDS ve Švédsku. Oba hlavní protagonisté jsou ve svých rolích výborní, stejně jako skvěle zobrazené vedlejší postavy, konkrétně hlavně Paul, který celý příběh provází svou výstřední povahou a táhne ho kupředu. Od počátečních scén společných vánoc postupně pozorujeme jak hrdinové jeden po druhém umírají "Ti z nás, kdo byli HIV positivní obvykle nesli rakev." Setkáváme se se sérií pohřbů a snahu postav o zlehčení situace tváří v tvář se smrtí. Jedinou výtku vidím v poněkud chaotickém prolínání časových linek a v následném konci odehrávajícím se v současnosti, který pro mě nebyl uvěřitelný. ()
Nikdy neotírej slzy bez rukavic. Název této série je jasný, úderný a informativní. Stejně jako názvy jednotlivých kapitol (Láska, Nemoc, Smrt) se nesnaží o poetičnost, ale prostě sděluje. Bohužel je stejný přístup cítit i z děje seriálu. Snaha vtěsnat několik let do tří hodinové stopáže se odráží zejména na nutnosti osekat příběh jen na nejdůležitější (v názvech kapitol zmíněných) části a zbytkem se příliš nezabývat. Tyto osekané části z různých dob jsou samostatně nefunkční, takže tvůrci zvolili jejich překrývání v rámci jednotlivých dílů, čímž vytvořili změť různých časových rovin a situací, které se různě střídají. Podobný přístup není tak problematický v čistě narativní rovině, ale přináší zde problém zejména v možnosti větší práce s postavami. V minimálním časovém prostoru sice nelze očekávat nějaký jejich větší vývoj, nicméně jednotlivé charaktery, kdy každý má jednu určující vlastnost, jsou nepříjemným překvapením. Zvláště, když vezmeme v potaz, že tvůrci se o část stopáže ochudili sami několika dlouhými minutami až zbytečně doslovného a neskonale primitivního symbolismu. Nikdy neotírej slzy bez rukavic je jistě hodnotným příspěvkem o diskuze, vždyť kolik snímků se zabývá zároveň oběma minoritami a jejich sociálním vyloučením? Nicméně z filmařského hlediska se o žádný zázrak nejedná. Trošku dokudrama, kdy chybí jak doku, tak drama. ()
Galéria (14)
Fotka © Sveriges Television (SVT)
Reklama