V zajatí Yakuzy

Tak trochu jiný mafiánský příběh. Hodně černohumorný, místy dost pomalý až nezáživný, aby v zápětí bleskurychle zrychlil ve zběsilou a výtečně natočenou akci. Vyhnaný Yakuzák Aniki je drsným cizincem, který si po svém příjezdu do Států vybuduje chladnokrevným bezohledným násilím respekt a novou "rodinu". Film je plný zvratů, obsahuje řadu vymazlených scén (třeba vyhlazení mexického gangu), ale celkově je bez jasné zápletky a nějak lépe vyklenutého děje. Mezi Kitanovými filmy jde o slabší kousek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=5GQ43WbB2pY&feature=related (18.11.2012)

Výstižný komentář: viz Marigold. Kitano natočil svoji gangsterku s tím, že se sice nevyhýbá zobrazování brutálního násilí, ale za hlavní považuje psychologii postav a jejich vývoj. Žánrového fanouška režisér zklame pomalým tempem vyprávění a rozbíjením žánrových klišé. I když je v titulu uveden termín "jakuza", japonským organizovaným zločinem se film zabývá vlastně okrajově. Je to spíš film o globalizaci a prolínání a střetávání kultur ve sféře zločinu. Snímek je v podstatě osudové drama muže, který se sice dokázal zříct své země, jazyka a kultury, ale nedokázal se vymanit ze společenské vrstvy, ze které vzešel a ze způsobu života, který od dětství vedl. Změnit hodnotový žebříček je pro hlavního hrdinu nemožné... Celkový dojem: 75 %. (10.04.2009)

Moc pěkná noirová gangsterka v typickém Kitanově stylu, tentokrát ozvláštněná západním prostředím Meccy veškerého multi-kulti života - Los Angeles. Kitano bývá obecně vnímán jako jakýsi japonský, minimalistický Tarantino. Ve skutečnosti se pod jednoduchou stylovou rouškou obvykle skrývá solidní obsah (pravda, konkrétně v tomto snímku je spíše upozaděn) a také velmi tradiční konstrukce jap. filmu. TK totiž není inovativní v pravém slova smyslu. Ano, pracuje originálním způsobem a trefil se svým přístupem do správné doby, ale základní esence jeho snímků je bytostně japonská a v určitém slova smyslu je ze současných jap. režisérů tím nejkonzervativnějším (a přes veškeré mé sympatie k němu - rovněž na západě nejpřeceňovanějším). edit: Samozřejmě se v Kitanově duchu dočkáme i různých skrytých a nenápadných vtípků či narážek (mě dostal hned ten, když Aniki přiletí do L.A. a typický západní symetrický obraz se diagonálně pootočí - což je typické naopak pro jap. kinemtografii; význam této libůstky netřeba ozřejmovat). (19.02.2010)

Kitano jako nelítostný yakuzák? Nu, proč ne? Tento všestranný a osobitý režisér každým svým dílem dokazuje, že jeho všestrannost se neomezuje jen na natáčení, ale projevuje se také v herectví. Dokonalé dílo, které mimo jiné také zajímavým způsobem poukazuje na problém multikulturality, hlavně pokud jde o soužití různých mafií. (27.12.2009)

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)