Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Jiří Vala, Květa Fialová, Pavel Trávníček, Ota Sklenčka, Bořivoj Navrátil, Miloš Nedbal, Bedřich Prokoš, Jiří Holý, Miloslav Krejsa, Viktor Maurer, Milena Steinmasslová, Jaroslava Tvrzníková (viac)Obsahy(1)
Životopisná hra o významném pražském matematikovi a filozofovi Bernardu Bolzanovi se odvíjí od jeho činnosti na univerzitě, ale zobrazuje i jeho snahu pomoci mladému zamilovanému, ale nerovnému páru ke štěstí. Bolzano byl kněz a profesor univerzity, šířil reformátorské myšlenky v předrevolučním kvasu tehdejší Evropy počátku 19. století, což ho přivádělo do stálých konfliktů s císařskými úřady a církevní hierarchií. Příběh líčí situaci těsně před jeho nuceným odchodem z pražské univerzity do ústraní… (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Životní osud Bernarda Bolzana, slovutného učence a myslitele, který zanechav nesmazatelnou stopu také na pražské univerzitě, stal se nedílnou (trvalou) součástí české vědy a kultury, je v této televizní inscenaci představen ve velmi zkreslené, nevěrohodné podobě. Tento dojem umocňují nejen herecké výkony plné prázdného patosu a stylizované strojenosti, ale také nezajímavá režie a přemíra scénáristických klišé, včetně povinného melodramatického lkaní. Jedinou výjimkou je výtečný Bořivoj Navrátil: jeho postava i její nenucené pojetí vnáší do jinak strnulého příběhu napětí a jemnou ironii. Hodnověrnost inscenovaného tím ovšem není nijak zachráněna, tento typ dramatických pořadů zůstává silně poznamenán socialistickým mrzačením společensko-historického kontextu. ()
„Zázraky se určitě dějí, bez toho by nestálo za to žít.“ Tahle televizní inscenace o významném pražském matematikovi a filozofovi Bernardu Bolzanovi, o muži bojujícím proti "nevolnictví myšlení", moc velkým zázrakem není. Jsou tu pasáže s docela nosnými dialogy, v nichž Jiří Vala v titulní roli vcelku přesvědčivě ukazuje na to, jak nesmiřitelným bojovníkem za lepší svět Bolzáno (asi) byl. Ten jeho zápas o to, zda v duchu svého životného kréda ("být šťastný a jiné dělat šťastnými"), a tedy v zájmu štěstí svého milovaného studenta Alexandra, odvolá své myšlenky o rovnosti lidí, je podán docela zajímavě. Nedokážu se však zbavit dojmu, že ono vyznění této inscenace v sobě nezapře jakýsi letmý otisk ideologie tehdejší normalizační doby. Jinak oceňuji vcelku příjemný hudební podkres Václava Zahradníka. ()
V inscenaci zaznívají některé zajímavé filosofické úvahy, což mám rád. Škoda, že si snímek více nevšímá Bolzanově matematické teorii o paradoxu nekonečna, které se učenec podrobně věnoval. Sledována je tu spíše druhá část úsilí, kterému matematik zasvětil svůj život, část revoluční. Revoluce v myšlení sice jen teoretická, ale o to více upřímná a pro mocné té doby nepřijatelná. Opravdu výborný Vala v hlavní roli. ()
Ve své době velmi odvážné pojetí! Volání po svobodě a rovnosti v době normalizace a krátce po Chartě 77! To musel být zázrak, že to orgánům uniklo a vysílání v televizi nebylo zakázáno. Ostatně poselství tohoto díla stále platí - i když: tehdy nebyla svoboda, byla aspoň naděje,ale dnes sice ještě svoboda je, ale je vůbec nějaká naděje? ()
Tradičně rutinérská režie Evžena Němce naštěstí neovlivňuje herecké výkony, především Navrátil a Holý jsou výborní. K mému překvapení byl snesitelný i Trávníček. Poslouchat Valův sametový hlas, jímž pronáší Bolzanovy teorie, bych mohla i mnoho hodin, A tak společně s Bolzanem vzdávám hold Francouzské revoluci. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Reklama