Réžia:
Alexander PayneScenár:
Bob NelsonKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Mark OrtonHrajú:
Bruce Dern, Will Forte, June Squibb, Bob Odenkirk, Stacy Keach, Mary Louise Wilson, Devin Ratray, Rance Howard, Missy Doty, Bob Nelson, Tim DriscollVOD (1)
Obsahy(2)
Bruce Dern jako umíněný senior, který věří, že vyhrál milion dolarů. Americký režisér Alexander Payne se prosadil oceňovanými nezávislými tituly Občanka Ruth (1996) a Kdo z koho (1999), ale uplatnil se i v Hollywoodu pozoruhodným příběhem ovdovělého důchodce O Schmidtovi (2002) s nezvykle uměřeným výkonem Jacka Nicholsona. Hrdinou jeho filmu Nebraska (2013) je také senior, i když trochu jiného ražení. Woody Grant (ve vynikajícím podání Bruce Derna) má na rozdíl od Schmidta pevné rodinné zázemí, ale viditelně chátrá, jak tělesně, tak i duševně. Reklamní leták na odběr jakýchsi časopisů považuje za výherní tiket a jako umíněné dítě se chce vydat z Montany do Nebrasky za jeho proplacením. Mladší z Woodyho synů se stává jeho průvodcem na cestě, která je zavede mj. k dávno neviděným příbuzným. Snímek byl záměrně natočen na černobílý materiál, zdůrazňující bezútěšnou strohost zimní krajiny amerického středozápadu. Payne několikrát přiznal velký vliv, který měla na jeho dílo tvorba Miloše Formana. A Nebraska je v tomto ohledu přímo učebnicovým příkladem. Payneovo hořce humorné nahlížení na rodinné vztahy i na život samotný zjevně souzní s Formanovou tvůrčí filozofií. Snímek posbíral řadu ocenění, z nichž je patrně nejvýznamnější herecká cena pro Bruce Derna z prestižního festivalu v Cannes. Ze šesti nominací na Oscara (nejlepší film, režie, scénář, kamera a herci Bruce Dern a June Squibbová) Nebraska bohužel žádnou sošku nevytěžila. (Česká televize)
(viac)Videá (16)
Recenzie (227)
Jeden z těch snímků, který se věnuje stáří, což se podle všeho snaží podtrhnout i černobílým provedením. Jiný důvod pro to moc nevidím. I tak je to ale film, který rozhodně zaujme, a to naprosto neskutečnými výkony Bruce Derna a June Squibb, kteří tenhle film táhnou, tedy kromě spojení otce a syna, které je lidské. Není to dokonalá rodina, ale drží při sobě a to se mi hrozně líbí. Taková by měla rodina být. Nemůže být dokonalá, to není možné, ale může být tak dokonalá, jak jen si přejete. ()
„He just believes stuff that people tell him“ Nejenže Nebraska otázky života a smrti nezjednodušuje a neservíruje v sentimentálním balení jako Děti moje, v podstatě je antitezí Payneova předchozího filmu. Bez pohledných herců, hřejivých barev a nepatřičného optimismu. Věcná a bez sentimentu. Stejná jako Woody. Nebraska je intimní, melancholickou dvougenerační road-movie. Ne zcela bezvýchodnou a humoru prostou, nicméně prostoupenou pocitem stesku. Stesku za opravdovými hodnotami a upřímnými mezilidskými vztahy. Je otázkou, zda si hledáním ztracené společné řeči (což se projevuje například neporozuměním vtipům toho druhého) otec a syn nekompenzují, že selhali na většině ostatních front (vztahy se ženami, kariéra). David by se rád vyrovnal otci, jenomže není v čem. Pokud tedy nechce stejně jako on přijmout bar za své přirozené prostředí a vlašku whisky za svého nejlepšího kámoše. Oběma je vlastní neambicióznost, která nakonec alespoň Davida, možná pod vlivem zjištění, že je nositelem určitého rodinného odkazu, vyprovokuje k vybočení z cesty věčného loosera. Neuspěchané tempo a strohá forma jsou v dokonalém souladu s neakčními postavami příběhu a s prostředím, v němž se zastavil čas (také díky nemoderní výbavě bytů a prostému oblečení postav nepůsobí film současně). Payne nechává záběry doznít, nikdy prudce nestříhá, používá pomalé prolínačky a statické kompozice, často vtipné tím, jak mnoho je v nich objektů a jak málo pohybu (bratři sledující televizi). Inspirován režiséry klasických westernů (jmenovitě se hlásí k Mannovi), využívá vysoce kontrastní širokoúhlou černobílou kameru k zachycování obrazů jak poetických (panorámata krajiny), tak naturalistických (zašívání hlavy) a ve výsledku se mu daří podat mnohovrstevnatý portrét konkrétní doby i místa. Z amerického středozápadu sám Payne ostatně pochází, díky čemu není jeho líčení povah tamějších lidí jednostranně jízlivé a výsměšné, ale zohledňuje také ekonomické faktory, ač – pravda – ne dost, abychom dostali příležitost stranit některé z vedlejších postav. Film poněkud rozporuplně vyžaduje soucit s dvojicí průměrných Američanů, zatímco chování mnoha jiných průměrných Američanů ironizuje s kousavostí vlastní Payneovým raným filmům. Proč by měli být zrovna Woody a David hrdiny, kteří navzdory místnímu předurčení dokázali převzít režii nad vlastními životy? Inu, třeba proto, že je hrají dva herci, kterým zkrátka věříte. Od úsměvně trpkého začátku až do trpce úsměvného finále. 90% ()
Podobné indie konverzačky často narážejí na problém jak působit dostatečně civilně a realisticky a zároveň tím diváka nenudit. Nebraska si s touto překážkou poradila, jako by nikdy ani neexistovala. Dialogy jsou přitom tak vybroušené, že by je pekelně dlouho potil i zkušený autor divadelních her, ale neuslyšíte při nich ani náznakem zašustění papíru. Takhle to vypadá, když se sejdou herci, mezi nimiž nepoznáváte žádné známé tváře a o to snadněji se při svých kvalitách stanou životnými postavami, kterým věříte každé jejich gesto. Nebraska pak obsahuje velké množství absurdního situačního humoru, nijak přetažené dramatické sekvence a především je nádhernou vztahovou studií otce a syna, aniž by zapomínala na ostatní členy rodiny a obyvatele amerického maloměsta, ve kterém si všichni čumí do oken. Paynovi tímto děkuji, že jsem se konečně dočkala cynické, kousavé, bilanční, sentimentální, ale přitom nikoliv ufňukané indie, ze které jsem byla na závěr na měkko, aniž by mě někdo systematicky citově vydíral. ()
Film, jehož tempo a celkový tón mi evokoval umírání, je dobrou sondou do sklonku života a vyjasnění si vztahů. Takové téma mívá velmi široký záběr a nebývá ničím radostným, přesto se dá pojmout jak čistě komediálně, tak s brutální depresí. Tady to bylo akorát někde mezi. Velmi civilní, skvěle nasnímaná, velmi soustředěná cesta, která chce trpělivého diváka, nehne ani krok stranou a nakonec vás nechá ve zvláštním rozpoložení. Jdu to ze sebe shodit. ()
Podobné ako Paynove predošlé filmy, utrápené charaktery blúdiace po svete. Hľadanie samých seba a cestu k ostatným. Čiernobiely vizuál ma moc nepotešil ale ako prirovnanie ku starobe dobre. Herci zvládajú svoje remeslo na vysokej úrovni, Bruce Dern možno troška nad všetkými. Scenár miestami veľmi reálny, uveriteľný. Príjemný film o nepríjemnej etape nášho života a to o starobe, ktorá na každého čaká. Nominácie na Oscarov, no nie som si celkom istý ale fajn. 65% ()
Galéria (69)
Fotka © Paramount Pictures
Zaujímavosti (9)
- Jedná se o první film Alexandera Payna, který zároveň nerežíroval a nenapsal k němu scénář. A zároveň je to první film, jehož scénář je originálem a nejde o adaptaci. (Cheeker)
- Po filmech Občanka Ruth (1996), Kdo s koho (1999) a O Schmidtovi (2002) je toho čtvrtý snímek Alexandera Payna odehrávající se v jeho domovském státě Nebraska. (Jocker94)
- V úvodní scéně má Woody (Bruce Dern) na sobě boty, v následující scéně na policejní stanici však boty nemá. (Nathanielmon)
Reklama