Poklad na Striebornom jazere

Upřímně řečeno, na tohle by člověk potřeboval dvojí hodnocení, protože jde zkrátka o jeden z těch filmů, které by ho v určitém věku jednoduše neměly minout, ale přitom to zároveň rozhodně není bezchybný film. Ba co víc, je to film "chybami" doslova prošpikovaný. Ano, je na svou dobu velmi slušně natočený, byť třeba ty kašírované kameny, jimiž si jednotlivé postavy sem tam dokazují své nekonečné síly, poklad natřený jakousi práškovou barvou, sterilně čistý saloon atp. působí značně nevěrohodně, ovšem největším "kamenem úrazu" je samozřejmě předloha. S historickou pravdou či reálně působícími postavami se tu nesetkáme. Hrdinové jsou nesnesitelně patetičtí, vtipy okaté, lsti ohavné a záporáci odporní. Ze všeho nejvíc se to celé podobá pohádkám pro děti, jenže o to právě jde. O pohádku pro děti, které jsou už dost staré na ty klasické pohádky, ale rozhodně a určitě jim zároveň ještě nelze předložit reálný příběh. Děti zkrátka potřebují jasně vymezené zlo a dobro, hrdiny kteří všechno vyřeší a které nikdo nepřemůže atp atd. Že to je ve skutečnosti jinak, že to je složitější, že historická fakta byla jiná? Na to přece bude dost času později... Celkový dojem: 70%, viděno dětskýma očima asi tak 120%... Prostě tak ;o) (13.09.2014)

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)

Vyrastal som skôr na Terminátoroch a Votrelcoch a nie na nemecko-francúzsko-juhoslovanských westernoch odohrávajúcich sa v Amerike (a natáčaných v Európe). Ale nezmazateľnú filmovú brázdu vo mne zanechali samozrejme aj mayovky. Táto s masívnym rovnomenným románom nemá po dejovej stránke veľa spoločného (odhadom tak max. 45%) a azda by sa mala volať skôr Boj o farmu, než Poklad na Striebornom jazere (viď. dobrá, ale absurdne dlhá pasáž z obliehaného statku). Tak či tak ide o slušný veľkofilm. Možno zo mňa hovorí nostalgia, ale musím dať 4*. Akcia strieda akciu (hoci pri ťažkopádnej scéne s nožmi som si predstavil, čo by s tým urobil Seagal), je tam plno kovbojov, rôznych indiánskych kmeňov (z nich niektoré sú priateľské a niektoré nie), výprava je pestrá (malebné jazero, mestečko so saloonom...), kostýmy farebné a fakt výrazné a poteší množstvo originálnych postáv, či už kladných alebo záporných (hoci komických postavičiek na strane dobra je na môj vkus akosi priveľa). A hoci to má skoro dve hodiny a z knihy sa do filmového spracovania veľa naozaj neprestrieľalo, tak napriek tomu je to dosť skratkovité a mnohé postavy majú menší priestor, než by si zaslúžili. (27.12.2004)

Tak jsem Poklad po 8 letech zkouknul znovu a musím bohužel konstatovat, že jsem z toho vyrostl. Jakási nostalgie zde je, ale spousta směšných replik také. Děj je prostinký, postavy místy přechází ze svých rolí do jakéhosi postu vypravěčů děje a po čtyřech návštěvách Chorvatska už nevidím dávné časy na divokých prériích, ale Plitvice a jiné krásy Chorvatska. Mayovky už holt nesjou pro mě. Teď se raději podívám na dospělácké westerny jako Tenkrát na západě. Ale ještě nebudu házet flintu do žita. Tuším, že první Vinetou by ode mne mohl získat vyšší hodnocení. Uvidíme zítra, hi hi hi. (27.12.2004)

S předlohou to sice nemá mnoho společného (May by se asi obracel v hrobě), ale je pravda, že tenhle film je ze všech zfilmovaných mayovek nejlepší. Možná také proto, že byl první. Ostatní, které vznikaly v následujících letech jak na běžícím pásu, ve snaze co nejvíc zpěněžit probuzený zájem o mayovky, mají silně klesající úroveň (snad s vyjímkou prvních dvou dílů Vinetoua). (07.07.2002)