Vtáci a ľudia

Filmu jsem neporozuměl. Dobrá, americký inženýr se chce oprostit od dosavadní rutiny a odchází ze Sillicon Valley i od manželky. Sice dost dobře nevíme proč, moc se o něm ani nedozvíme. A Audrey, to bylo světélko v jinak bezobsažném filmu, ovšem dokud se neproměnila ve vrabce, což jsem nepochopil vůbec. Asi nějaká metafora, ale nevím čeho. Signál satelitu byl dnes slabý a občas vypadával obraz, možná, že se nakonec s tím americkým ajťákem políbili, ale to už mi nešel obraz vůbec... (07.07.2018)

Režiseka filmu sa vyhyba tuctovosti a masovosti a v tomto filme hlada nove možnosti vyrazu.Film stavia na sympatickych hrdinoch,jednym z nich je američan Gary Newman a druha je chyžna Auldrey.Jej vyššia sila ukaže slobodu z vtačej perspektivy.Film sa pohrava s myšlienkami slobody ako aj jej symbolmi.Zivoty oboch hlavnych hrdinov ziskaju na konci novy rozmer. (26.09.2018)

Existencialismus v ryzí ptačí podobě. Ze začátku tu vidíme sérii obyčejných lidských životů, u kterých převládá všudy přítomný zmar, který si před ostatními nechtějí připouštět. Pak se jedna uklizečka převtělí do ptáka a pozoruje tyto lidi, jak se chovají, když jsou sami. Je jasné, co je tím myšleno, ale znova bych podobný film vidět nemusel. Záběry nicméně zajímavé a Anaïs Demoustier klidně rád zase někde ocením. (09.03.2017)

Pokud přežijete první, trošku nudnější půlku, tak druhá je mnohem lepší. Neobyčejný film, o dvou obyčejných lidech, jejichž cesty se skríží až úplně na konci. S velmi vydařeným soundtrackem a na konci s pohledem tak trošku z ptačí perspektivy. Za sladkou Anais a hlavně za Davida Bowieho zvedám o jednu výš. (10.05.2016)

Bizarní, to je to správné slovo, kterým popsat zážitek z návštěvy této projekce. Byl to opravdu velmi originální úlet - ptačí úlet. Režisérka Pascale Ferran rozdělila film na dvě velké kapitoly a epilog. Nejdelší první kapitola nazvaná "Gary" udržuje diváka v neustálém napětí a očekávání kam to vlastně celé směřuje. Co když se člověk rozhodne ze dne na den všechno změnit? Tuto otázku si klade hlavní hrdina Gary a spolu s ním i divák. Druhá kapitola nazvaná "Audrey" je vyhrazená hotelové pokojské, která zažije opravdu nezvyklé události. Jako byste se rázem ocitli v nějakém jiném filmu. Celý příběh se zdá být naprosto podivný, ale v závěrečném "Epilogu" se vyklube náznak nějakého propojení obou kapitol. Pro mě zatím nejpodivnější film na tomto festivalu. Na závěr chci ještě zmínit jednu naprosto úchvatnou scénu z ptačí perspektivy (zase ti "ptáci") na noční pařížské letiště Roissy. MFF KV. (09.07.2014)