Mustang

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)

Narostou ti prsa a vdáš se, aneb dospívání dívek po Turecku. Rozhodně to nemají lehké a na nějakou osobní svobodu a volbu se ve většině země rozhodně nehraje a tak je jasné, že ani pět dospívajících sester na tureckém venkově to nebude mít o moc jednoduší. Drsné téma zabalené do ne tak násilného hávu, a rozhodně nemůžu souhlasit s částí zdejších uživatelů, že by Mustang příliš tlačil na pilu a diváka nějak citově vydíral. Jiný kraj, jiný mrav. Rozdílnost kultur je v tomto případě hodně zásadní a ženy v arabských zemích nemají zrovna na růžích ustláno a Mustang je jen další ukázkou. (28.02.2016)

Ano, dívky to v islámských zemích nemají jednoduché. Ale určitě si nezaslouží svůj krušný osud sdělovat světu roztřesenou ruční kamerou. Mankote, nemohl by už konečně zase někdo přijít s něčím jiným, když chce předvádět tu nejautentičtěší autentitu? Fádní, stereotypní, až uspávající forma postrádá nejen jakékoliv napětí, ale i emoce. Ergüvenová mě o svém talentu nepřesvědčila. (27.10.2020)

Muslimský otec ujíždějící na Fenerbahce a kebabu to s pěti dcerami nemá jednoduché. Dcery totiž touží po běhání po pláži či sledování videí s ShopaholicNicol v roli hlavní. A proto se rozhodne razantně zakročit - malebný rodinný domek ve Východní Anatolii přetvoří na Alcatraz a své dcery obleče do burkin. Povinnost nosit burkiny je pro dcery nemající bazén utrpením, z čehož má papá škodolibou radost. To tedy jen do chvíle, než s ním nejmladší dcera pořádně vyjebe. 80% (14.08.2017)

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)