Sound City

Particka hudebnich duchodcu vzpominajici na zlate casy analogoveho nahravani v jednom zaplivanem studio pajzlu zvanem Sound City a masivni uctivani jednoho predpotopniho mixing boardu Neve 8028 jako svateho gralu hudebni historie. Tohle tema vetsinu lidi nevezme a funguje spis jako nostalgicka vzpominka pro zucastnene hudebniky, ale nastesti se mezi hosty obcas mihnou zajimave osobnosti, ktere si zapolemizuji na tema analog vs digital, zachovani lidskeho elementu v hudbe a ve finale si spolu i zahraji, takze nejaky smysl to ma. Vysledek vysel ve forme doplnujiciho soundtracku "Real to Reel" plneho kolaboraci vetsiny zucastennych typku, ktery byl pod producentskou taktovkou Butche Viga (Garbage, Nirvana, Smashing Pumpkins..) nahran prave skrze legendarni Neve board. Za zminku stoji hlavne "You Can't Fix This" s vokalem Stevie Nicks a "Mantra" od trojice Reznor/Homme/Grohl, kterou si zde v dokumentu kluci hraji instrumentalne a jejiz finalni vokalni verze na soudntracku je jeste lepsi. 7/10 (07.04.2013)

je moc fajn vidět, jak chce někdo v té záplavě digitálních popových sraček zdůraznit význam poctivě dělané muziky.. přesto mě většina dokumentu zabývající se historií studia až tak nebavila, pořádně mě chytl až závěr věnující se nahrávání alba Real To Reel, který je nabitý neskutečně pozitivní energií.. silné 3* ... P.S.: Dave Grohl je machr! :) (22.07.2013)

Celý dokument by se dal shrnout jako nezdravě nostalgický vzlykot a nadávání na digitální dobu, která definitivně pohřbila jedno konkrétní neinovativní studio zamrzlé v čase, jež značnou část své existence živořilo a nenahrát v něm Nirvana jednu desku na začátku devadesátek, skončilo by mnohem dřív i bez nástupu digitálu. Úspěšní hudebníci a producenti napříč žánry zde sentimentálně hodnotí minulost i současnost a já jsem chvíli nevěřil svým uším. Pohrdavě popisovat, že dnes si může hudbu produkovat každý sám na domácím PC, je to kvantita a chybí tomu ta odbornost? Jistě, a to "zdarma" vyprodukované následně znovu téměř zadarmo vypustit a už se kvůli stejné věci nemuset (beznadějně) prodírat skrze striktně uzavřený hudební průmysl ovládaný pár korporátními prasaty, to je vskutku taky tvůrčí apokalypsa, souhlasím. O čem tedy podle zajištěných umělců v dokumentu hudba vlastně je? Aby se mohl každý hudebník vyjádřit a posluchač pak rozhodl o jeho úspěšnosti, nebo o tom, že fosilní analogová technologie z poloviny minulého století v jednom specifickém studiu nahraje lépe bubny díky odrazu zvuku od zaschlých blitek a chcanek na dekády nevyčištěném koberci a proto je všechno digitální na hovno? Můj kámoš si už na základce postavil studio u sebe doma v pokoji, začínal jen s PC a upirátěným Fruity Loopsem. Dnes má vlastní Label s plnohodnotným studiem, produkuje ostatní umělce a sám celou dobu tvoří rap, se kterým vystupuje po celé ČR. Bez digitálu by studio Sound City možná ještě existovalo, ale hudebníci jako on by zaručeně neměli šanci. Co je pro hudbu a tvorbu lepší asi chápe každý, až na pár zapomenutých dinosaurů v dokumentu, kterým digitální doba sebrala monopol a možná i nějaké ty úspěšné comebacky. Pohnutky Grohla jsem ale chápal. 40 % (31.01.2019)

Fantastický dokument o hudbě od hudebníka pro hudební nadšence. Hlavní zaměření spadá na slavné hudební studio Sound City, kouzelné a atmosférou nasáklé místo, v jehož ne až tak vábných útrobách vznikla dnes již klasická alba, jež definovala muzicírování své doby nebo minimálně byla jeho podstatnou součástí. Nahrávali zde takové veličiny, jako Neil Young, Fleetwood Mac, REO Speedwagon, Tom Petty, Greatful Dead, Elton John, Nirvana, Tool, Slipknot, Nine Inch Nails, Johnny Cash a mnoho dalších známých i neznámých. Několik z jmenovaných se účastnili tohoto projektu, aby Davidovi povyprávěli o svém působení v tomto studiu a společně s místními techniky a producenty oslavili krásu a půvab analogického nahrávání s povzdechem nad digitalizací celého nahrávacího procesu, jenž se ve většině případech stal zjednodušujícím prostředkem než dalším nástrojem k tvorbě něčeho nového (jedinou výjimkou jmenovali Trenta Reznora). Tyto krásné vzpomínky a vzdávání holdu skončí někdy v půli a nastává část dokumentu, kdy hovořící popadnou svůj nástroj či rozvibrují hlasivky, zapnou unikátní mixážní pult Neve, vytáhnou ze skříně čisté tapy a jdou nahrávat songy k doprovodnému albu Reel to Reel. Díky tomu vznikne několik fantastických kolaborací, například songy From Can to Can't (Taylor, Grohl), Mantra (Reznor, Grohl, Homme) nebo Cut Me Some Slack (McCartney, Grohl, Novoselic, Smear), přičemž poslední jmenovaná vyhrála cenu Grammy. Pokud jste fanoušci aspoň jednoho zde popsaného interpreta či aspektu, jemuž je zde věnován prostor, tak zhlédnutím tohoto unikátu a poslechem alba Reel to Reel nemůžete nic zkazit. 9/10. (25.08.2019)

Dokument, ktorý je preplnený nostalgiou, spomienkami na časy, ktoré sa už nikdy nevrátia. Nie som fanúšikom hudby, ktorá tam v úryvkoch zaznievala, ale zaujal ma zúfalý a chvíľami aj úspešný zápas o prežitie v podmienkach digitalizácie hudby. Zažil som dobu bakelitových platní (rozbitných), neskôr vinylov SP, EP, LP, cievkových, neskôr kazetových magnetofónov, CD, DVD, mp3 a v súčasnosti už nastupuje doba, ktorú avizoval Bill Gates, keď si ľudia nekupujú a nezhromažďujú nosiče, ale si na ju cez internet objednajú, zaplatia, vypočujú a je vystarané. Je jasné, že technika a hudobníci sa vzájomne ovplyvňujú a v tom zápase o prežitie sú aj straty, akou bol zánik štúdia Sound City. (14.01.2020)