Drahý zosnulý

Vzít si za muže mrtvého? Ve válce se to prý stávalo, ale tady je to regulérně v kryptě u rakve. Celé to vypadá spíše jako britská komedie, protože pro její typický a navíc černý humor se tu nejde daleko. Mladičká Karen si bere lorda Arnolda, páč ten tím, že zemřel, se stal volným. Vdova po něm má utrum! Jenže je tu závěť s podmínkami, co Karen moc nevoní, ale pořád na rozdíl od ostatních dostala vše - tedy obří majetek. Nu a pak začne umírání, kdy si divák může tipovat, kdo zařve jako první. Skvostný hřbitov s věčným kobercem mlhy, co jako by vypadl z gotického hororu, se útěšně plní, blesky křižují oblohu a zlověstné kazety oznamují hlasem mrtvého, co čeká živé. Raději bych tentokrát dabing, anžto titulky nemohly být dozajista tak vtipné, ale budiž. Kdo nebude čekat řachandu nebo děsivý horor (ale bizarních smrtí je dost), nýbrž milou oddechovku plnou mrtvol, mohl by být spokojen. V jednu chvíli jsme si vzpomněl na Pracku v láhvi... (15.01.2024)

"Udělali tady hřbitov, protože je tady pořád taková mlha? Nebo je tady pořád mlha, protože tady udělali hřbitov?" Pobavil jsem se, to zas nemůžu říct. Všechny zábavné hlášky ovšem vyzobal mistrně glosující konstábl Hooke (viz výše), zatímco většina ostatních se potácela v celkem nevýrazném herectví. K tomu připočtěme až moc čitelné archetypy postav a prostředí plus zoufale lacinou výpravu. Přitom v tom nápadu je obrovskej potenciál, škoda, čekal jsem víc. (16.09.2017)

Viděl jsem ten film někdy koncem 70. let, tehdy to byl nevídaný, odvážný, strašidelný horror a já se na některé scény nemohl dívat (tak jsem se bál :-) (bylo mi kolem 10-12 let)) Na dost dlouhou dobu se ten film stal nejstrašidelnějším horrorem, který jsem v té době viděl :-). Další takový v řadě byl až s příchodem VHS, a to byl Duch lesa :-) Takže hodnocení je s notnou dávkou nostalgie. (30.07.2012)

Věřím, že v sedmdesátých letech to muselo lidi docela nadzvednout, stejně tak věřím, že pro spoustu hororových nadšenců je Arnold srdeční záležitostí (páč z iks důvodů to má náběh na kultovku), ale mě to prostě nijak zvlášť nezaujalo. Kvituju "britský" suchý humor, hezké ex/interiéry a samotnej originální námět. Jinak tohle se s hororem moc nepotkalo, ale jako černá komedie to celkem šlape. (24.09.2014)

"Pokud zná někdo z přítomných důvod, proč by nemělo k tomuto sňatku dojít, TEĎ je správná chvíle ho vyslovit," apeluje rozpačitý kněz na svatebčany, když fešná slečna Karen stojí před oltářem po boku... balzamovaného nebožtíka. Za tichého nesouhlasu příbuzenstva se uskuteční obřad, který nazývá svatbou jen novomanželova pomatená sestra (Elsa Lanchesterová), jež o bratrovi mluví, jako by byl stále naživu. Například domlouvá kočce, aby nelezla po jeho rakvi a měla na paměti jeho alergii. ;-) Rigor mortis ale není tak zásadní životní handicap, v jaký pozůstalí sira Arnolda doufali, a ve snaze dopátrat se jeho ukrytého pokladu scházejí jeden po druhém ze světa... Strašidlo cantervillské potkává Deset malých černoušků, Pět lupičů a starou dámu, Malý obchod hrůzy nebo Šlechetné srdce a šlechtické korunky. Na tyto filmy jsem si při sledování vzpomínal nejčastěji a mohl bych uvést i pár dalších, ale je fér říct, že Drahý zesnulý je nijak přímo nevytěžuje a stojí na vlastních nohou. Je výrazně morbidnější než všechny jmenované a plný dryáčnického humoru, sympaticky nevykoupeného žádnou skrytou moralitou. Triky drastického usmrcování mamonářů už mají pravda prošlou záruční lhůtu, výprava (kam oko dohlédne, samý polystyren) rovněž, ale přes to všechno si film uchoval atmosféru podobnou třeba filmům Rogera Cormana. Milým překvapením jsou pro mě herci. Vzácně vyrovnaní v jednotné stylizaci, když uvážíte, že jde o kombinaci nevýznamných začátečníků (Jamie Farr, budoucí užvaněný Max Klinger, v působivé němé roli) a povadlých hvězd za zenitem (Lanchesterová, Farley Granger). 70% (27.03.2010)