S jistou pravidelností

Nevím, jestli má cenu se vyjadřovat. Už jsem to udělal u většiny jeho snímků a možná se budu opakovat. Prostě ne, ne, ne, ne a asi Vás nepřekvapí, co bude dál, ale… NE! S jistou pravidelností si, po snímcích tohoto Umělce (všimněte si velkého “U“, které jsem udělal, nejsem přece jen úplný cynik a mám trochu úcty ke snaživcům), dávám hromadu léků, abych se s tím dokázal vyrovnat. Už asi nedosáhnu eutýmie, ani kdybych se uchýlil do Tibetu a smířil se s celibátem. Upustíme na chvíli od mé nevyrovnanosti a vrátíme s k tomuto “skvostu“. Víte, při hlubokém pátrání po rozlehlé mýtině, která kdysi oplývala životem a byla něčím, čemu bychom mohli i říkat mozek (než se stala nehoda a já jsem byl svědkem nevýslovných hrůz, kterých se dopouštějí lidé, jako je sám pan Mistr), jsem našel něco, co by se dalo označit za dobrý nápad, chcete-li - námět. Avšak ten zůstal absolutně, ale absolutně nevyužitý. Zbytek zůstává pozadu a všechno je odstrčené víc, než vlčí dítě při nástupu do školy čar a kouzel v Bradavicích. Nic tam nedrží pohromadě a jediný slušný výkon zde ztvárnilo poleno (ne tvůrce, ani ta praštěná, ale ten kus dřeva). Snad už si rozumíme. Zkrátka ten špalek si zaslouží aplaus, dámy a pánové. Inu, abych byl zdvořilý, nejsem žádný nelida. Nepatřím mezi lidi, kteří by nepodporovali něčí zájmy, či snad sny a touhy, ale když vidím, že se někdo snaží vecpat na piedestal, na kterém nemá co dělat, nejsem tu od toho, abych nečinně přihlížel. Na nic z toho, o co se tvůrci snažili, prostě nemají a měli by se zkusit porozhlédnout po nejbližším fastfoodu a modlit se, aby tam zaměstnali alespoň takového filmového “Velikána“, jakým je Jakub Korber. That's all Folks! (27.12.2014)

Že pan Korber s jistou pravidelností předvádí, jak rozhodně nemá vypadat herecký výkon, na to už jsem si zvykl. A i když i toto páně autorovo dílko je opět bez jakékoli snahy o intenzivnější zapojení výplně dutiny lebeční při práci na tom, čemu se obvykle říká scénář (nevím, jak to nazvat zde, abych opravdové scénáristy nějak neurazil), tak alespoň je to krátké a dokonce jsem z toho cítil i celkem odvážný pokus o sebeironii a humor (pevně tedy doufám, že se nejedná o autorovu vysoce intimní zpověď). Takže tentokrát tasím rovnou dvě a půl hvězdy a zaokrouhluji nahoru, abych snad nebyl nařčen z jisté předpojatosti vůči autorovi... :o) (22.07.2013)

Klobouk dolů před přiznáním autora k deficienci v jisté oblasti, to by jen tak někdo nedokázal. Na druhou stranu, klobouk nahoru před zatajováním jiné skutečnosti. Ano, díky filmu víme, že 4x vyhrál autor nad partnerkou, ale nevíme, kolik jich nepřepral, kolik žen naopak praštilo polenem do hlavy jeho. A že jich muselo být pěkné množství. Jinak palec nahoru za příspěvky v rubrice "Zajímavosti", zejména ten poslední pobavil! (20.08.2013)

S jistou pravidelností si dávám cigaretu, nohy na stůl a drbu se tam, kde mají ostatní povoleno se dívat jen tehdy, když jím to umožním. Nápad byl dobrý, myšlenka tam je, ale stejně tak, jako se ta krásná blondýna posmívá velikosti tvůrcova přirození, směji se i já tomu, jak špatně podané a umělé to celé je. Přirozenost postav a herecké umění je tu pravé asi jako nalepovací nehty a povedenost snímku je asi jako falešná pochvala udělená dítěti, které právě udělalo hezký bobeček. Doufám jen, že při natáčení nebylo zraněno žádné poleno. I když polen jen tam víc než dost. (21.04.2014)

A já budu velice hodný! Zasmál jsem se totiž :O Střih je na kosočtverec, úder do bloncky špatně sehraný a pointa odhadnutelná, ale to spokojené pokrčení ramen, když si Malíček uvědomil, že uhynula..... tam vidím náznak herectví! Takže - ať už jsem vás kdekoliv vyfuckoval sebeúchylněji, svou triplstárkou vám hodlám vlévat optimismu do žil. (17.07.2013)