Divergencia

Očekával jsem cokoliv, ale osobitou variaci na postapokaliptický svět teda fakt ne. A udělalo mi to radost. Ten příběh mě fakt bavil a mám takový tušení, že na druhý díl určitě dorazím do kina. Sice mi ten příběh ze začátku připomínal příchod žáčků do Bradavic a jejich rozřazení do jednotlivých vrstev. Pak pro změnu trošku Hunger Games. Ale ve výsledku si to pořád udrželo svůj vlastní svět, který má na to, aby se dál rozvíjel a já jsem na to do dalšího příběhu dost zvědavý. Stejně tak mi udělal radost i Junkie XL, který připravil dobrý elektronický soundtrack i když ne úplně z jeho pera. Také se mi ale líbilo i to, že tvůrcům vyšla taktika nabídnout neokoukané tváře. No, prostě to u mě prošlo a teď je otázka, jak na tom budou další díly. (15.08.2014)

Post-apokalyptický svět (respektive Chicago... XD) rozdělený do pěti frakcí, který by nemohl fungovat, ani kdyby se jeho "autoři" na hlavu stavěli. Existují v něm totiž pouze zemědělci ručně obstarávající potravu (Mírumilovní), prostě žijící samaritáni zastávající funkci doktorů z roku nebreč, jimž byla pro jejich nesobeckost dána výsada frakcím "vládnout" (Odevzdaní), "lehce" namyšlení knihomolové zabývající se - vzhledem ke stupni vývoje společnosti - totálně nepotřebnými věcmi (Sečtělí), zákonodárci, matky a otcové zavedeného systému, trpící velikážským komplexem a pocitem, že to oni by měli vládnout (Upřímní) a anarchisticky vyzerající policie (Neohrožení) s úkolem... Co mají vlastně za úkol? Stanovená pravidla se neporušují, Divergenty od ostatních nerozeznají a lidí / bezdomovců, kteří byli z frakcí vyloučeni (převážně jimi samotnými XD), si většinu času nevšímají. Kromě, podobně jako třeba Komunismus, nereálného penta-systému se může "Divergence" pochlubit také tou nejklišovatější romantickou linkou, jakou si lze představit (totéž platí i o lince týkající se rodiny a "velkého rozhodnutí" hlavní hrdinky, ale nebudu zbytečně spoilerovat), snadno zaměnitelnými vedlejšími postavami, spoustou nablblých a (nechtěně?) dvojsmyslných dialogů a záporačkou, která je (snad jako jediná) naivně přesvědčena, že za připravovanou čistkou stojí dobro společnosti a nikoli osobní prospěch některých jedinců. Tak proč 4*, ptáte se? Protože tohle je přesně ten typ filmu, který je tak blbý, až je skvělý, respektive zatraceně chytavý (nehledě na to, že je dobře udělaný a má povedený soundtrack), takže na další díl se více než těším. Mně dosud neznámá Shailene Woodley zaujala (čekám podobný kariérní boom jako v případě Jennifer Lawrence) a Theo James se mi snad konečně vryl do paměti (prozatím se mu to nepovedlo ani prostřednictvím mého milovaného "Underworldu"), ale nejlepší byl stejně evil Jai Courtney. P.S.: Ano, "Divergence" je svým způsobem skutečně něco mezi "Hunger Games" (***) a "Stmívaním" (*), z prvního má příběh (mladá dívka a její nečekaná transformace v hrdinku, boj proti systému, náhlé city ke spolubojovníkovi atd.), z druhého přeslazenost (např. tupé zaláskované pohledy). Milostného trojúhelníku a dalších pí*ovin jsme ale naštěstí ušetřeni, takže když film budete brát s rezervou... může se vám... tak jako mně... líbit.:-) (09.06.2014)

Nedávno som sa náhodou stretol v čakárni u zubára s jednou uživateľkou tejto databáze a behom nášho rozhovoru prišla reč aj na filmy. Vrele mi odporučila snímok "Divergencia". Tak som si ho teda pozrel. No bohužiaľ musím konštatovať, že sa mi to moc nepozdávalo. Prišlo mi to ako naivná, teenagerská skomolenina Matrixu, Harryho Pottera, Twilightu a čo ja viem čoho ešte všetkého. Taký coolovo romantický sci-fi mišmaš. Nič pre ostrieľaného, ufrflaného, štyridstať ročného týpka ako som ja. ** (27.10.2016)

Jelikož jsem díky náhlému osvícení objevil návod na nejlepší komentář ČSFD, zkusím to hned na prvním filmu, který jsem se rozhodl okomentovat. (Pro přesnost nejdříve uvedu ten návod: 1. Nepsat vůbec o daném filmu. Zážitek ze života líbí se nejvíc. Případně kritika společnosti obecně. Lidi chtějí mít názor. 2. Použít co nejvíce zkomolenin, neologismů a "dvojsyslů". To je nejvíce vtipné. 3. Pro jistotu převzít něco od Verbala. - Jen pro silné žaludky, ale je to terno, lidem se totiž líbí napodobeniny.) Tedy i já chci mít nejlepší komentář. Dejte mi šanci. Tedy: 1. To jsem takhle jednou jel do Prahy na Judas Priest. Lidí jak psů, všude samej žužu depešák. Po hodině jinak skvělého koncertu jsem už potřeboval strašně chcát. Deset minut jsem hledal hajzly, ale to není důležité. Prostě stojím zády ke dveřím a chčiju do mušle, když tu náhle někdo vešel a hned na mě spustil: "Vodkaď, vole!" Já na to: "Ze Sokolova, vole." "Jaký to tam je?" von na mě a já pohotově odpovídám: "Dobrý, až na ty cigány!" Dál nevím, co se dělo, pač mi ten cikán rozbil hubu tak, že jsem ani nevěděl, jakou písničku zrovna hrajou, ale asi to bylo Turbo lover. Ten divergentní útočník měl sílu jako hovado a já si zrovna držel pinďoura, tak jsem se nemohl ani bránit. Prostě blbý. 2. Co dodat k tomuto flipu? Disturbní svlečna neví, kterou mušli si vybrat a tak se dá ke švestkám. Záhy zjistí, že škola je tvrdá jako pyj jejího instrkala. Jo, instrkala, přesně tak, jak to píču. Nevím ale, jak to hovnotit. Je to děvčí Roman a pi-fi jen okrajově. Takové rádoby posrapo, ale pro holky. Sysel unikne hned záhy a pak jen nuda jak na abadondním večírku pro překročilé, hihihihi 3. Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. (05.08.2014)

Rozhodně slušný film, který s Twillight ságou a dalšími zfilmovanými povídkami z časopisu Bravo a Cosmopolitan nedá srovnávat. Bližší mi přijde srovnání s Hunger games, kde jasně vystane zásadní problém Divernce a to je její nevýraznost. Nevidím jediný důvod, proč film vidět (jednou? dvakrát?) a prvek, který by ho odděloval od ostatních vizí budoucích světů bez špetky hlubšího zamyšlení. Ani hrdinov/postavy nejeví charizma. Film z pohledu tvůrčího týmu je kvalitně odvedenou prací zjednodušenou na základní potřeby filmového diváka. PS: využití zásadní a fantastické hudby od Woodkida Run Boy Run chválím, popravdě klidně tam mohlo být celé album a mohlo by to docela sedět;-). (17.08.2014)