Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly

Když Šin ukázal ty své ručičky úplně jsem nevěděl, jestli mám brečet nebo se smát. Každopádně on se neusmál, skoro nikdy v žádném záběru. On ani nebyl důvod. Co mně přišlo ale fakt nejhorší, že se mu stýskalo. Fakt jo, poznal všechnu krásu světa, ale ono se mu prostě stýskalo. Tomu říkám dokonalé vygumování mozku (01.05.2015)

Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. (08.08.2016)

Vidět je něco jiného než číst, takže jsem si toho od dokumentu asi slibovala moc. Stopáž je ale hodně přepálená a v podobě v jaké dokument je, bohužel imho neplní ten účel, jaký má mít. Dívat se dlouhé minuty na mlčícího Shina mě docela nudilo. Chápu, že se mu o minulosti nemluví lehce, ale když už měl dokument tuhle délku, tak bylo možné ho nastavit jinak. Třeba stejně jako to udělal autor knížky. Detaily o Severní Koreji jako takové. Nočními záběry ze satelitů, kde kontrastuje zářící Soul s temnotou severního souseda. Těch možnosti je mnohem víc. Ale abych jenom nehaněla, naopak se mi líbilo animované zpracování lágru. Ta fádní barva dávala záběrům dokonale pochmurný ráz. Určitě si dokument ještě někdy pustím, ale budu přetáčet. Škoda. (10.11.2014)

Neumím to hodnotit. Asi sem dám pět hvězd, protože to byl zničující, jakkoliv předem tušený zážitek. Ale těžko se posuzuje kvalita zpracování nějakým normovaným způsobem, když je síla tématu nezměrná. „Setkání" s člověkem, kterého absolutně nejde pochopit a není možné se vcítit do jeho situace natož myšlení, přestože už při přečtení synopse se nad jeho osudem dostaví lítost. Přiblížení zrůdnosti severokorejského režimu není ani zdaleka tak mocné, jako síla vědomí, že Shin by vůbec nemohl pochopit význam rčení člověk je strůjcem svého osudu. Shin má totiž dost starostí s tím, aby pochopil existenci jakéhokoliv jiného světa, než je ten v pracovním táboře. K formě ale přeci jen musím říct, že každá ze 104 minut do filmu neoddiskutovatelně patří. Tvůrce, který by neměl natolik tvůrčí záměr, by mohl rozhovor se Shinem sestříhat do slabé čtvrthodiny a dopad na diváka by byl tisícinový. Daná forma (extrémně dlouhé záběry s nevyřčeným až nezřetelným poselstvím, pasáže, kde absence mluveného slova je sdílnější než přímá promluva) není stravitelná lehce a často, ale v daném případě pomohla naplnit zřetelný úmysl dokonale. (12.03.2013)

Tak já se musím přidat k těm lidem co to nechytilo. Viděl jsem delší verzi a že by mě to nějak uchvátilo říct nemůžu.Bohužel v té verzi je hodně vaty nějak nechápu význam scén typu Sin jede na trajektu Sin jede v letadle o scénách typu Sin hledí do blba 10 minut a pak třeba řekne odpovím později nemluvě. Myslím si, že kniha případně kratší verze by byla zajímavější P.s. ty dozorce bych pověsil na nebližší strom žijeme ve zvrácené době (ostatně nemusím daleko chodit viz 2 násobný vrah a je z něj celebrita Kájinek) kdy se z vrahů (vyloženě se tam k tomu přiznávají, že zabíjeli lidi) dělají celebrity jo a jinak srovnávat celou Jižní Koreu s 1 pracovním táborem mě příjde hodně nefér P.p.s. docela by mě zajímalo kolik si toho vymyslel a co vše je pravda a lež pokud je pravda jen, že změnil číslo táboru a počet útěků tak v pořádku pokud většinu takto ztrácí na věrohodnosti (07.01.2018)