Pole v Anglii

Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost. (04.07.2013)

Tento film si buď zamilujete nebo ho začnete nenávidět, já ho spíše nenávidím. Extrémně jednoduchý scénář Wheatley nafouknul do gigantické bubliny pomocí stroboskopických sekvencí a optických efektů v kombinaci s gigantickým větrákem uprostřed louky. Zvukem i obrazem se snaží překonat konvenční hranice, a tak chudák divák při projekci málem přijde o sluch a z rozblikaného plátna dostane epileptický záchvat. Navíc polovina filmu nedává smysl. A o všech těch pindících snad nebudu ani psát. Nedovoluji si však říci, že by tohle všechno Wheatley činil bez špetky umění. 3/10 [KVIFF 2013] (06.07.2013)

Návrat na úroveň Kill Listu. Pro většinu diváků zase nepřístupné (bohužel trochu Benovo prokletí), ale pro ty seznámené s Wheatleyho smyslem pro znepokojivou atmosféru a gradaci scény, se jedná o absolutní nátřesk. Typicky mystické, nepříjemné, s obhroublým černým humorem a nezapomenutelným climaxem. Navíc je to tak nádherně zrežírované, že si za těch devadesát minut ani nestačíte uvědomit, že to muselo stát pár liber. Future Classic. 90% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Válka ponořená v halucinacích. Wheatley znovu potvrzuje, že ho jeho nekompromisní styl řadí mezi ty nejzajímavější režiséry současnosti. Nejsem si sice jistý, jestli se pod vrstvou nejasných scén, které hodně připomínají Lynche nebo Refna, skrývá rozumné vysvětlení, ale to vůbec nevadí. Děj je tady stejně vedlejší, A Field in England komunikuje hlavně přes obraz a ten poskytuje dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. Rozhodně jeden z nejunikátnějších filmů, jaké letos vznikly. (24.10.2013)

Eh. Co se nám to ti Angláni safra snažili sdělit, respektive co nám to uvařili za houbovku? Pointu jsem nepobral, ale film bych rozhodně doporučil nějaké klinice zabývající se epilepsií. Každému u koho je na tuto tuto nemoc podezření bych jej pustil a po hodině dívání bude stopro jisté zda ji má či nikoliv. :-). Jedno ale jisté bylo, hlavní hrdina pod tíhou čehosi prochází vnitřním přerodem a ten můžeme vidět jeho očima... Avšak i přes značnou zmatenost děje, kdy se vážně divák neorientuje v tom - na co právě hledí a proč, musím filmu uznat krásu obrazů i krásnou kameru. Až z toho silně na mně dýchl Vláčil. Bylo to prostě něco jiného. A také musím uznat, že jsem mu tu historičnost věřil mnohem více než leckterému skutečnému historickému filmu z poslední doby. Kluci byli parádně oblečení a typově mi přesně seděli do té polovičky sedmnáctého století. A nebyl by to pravý anglický film, kdyby se v něm neodrážel anglický humor, kterého tam také trochu bylo. V závěru musím též uznat, že se mi sakra líbila hudba Jima Williamse ! Šel jsem hned do soundtracku a fakt stojí za to! Takže já osobně dávám za 4 houby za ten zvláštní zážitek a do filmu musím minimálně ještě jednou jít. * * * * (30.12.2017)