Pred polnocou

Tleskám Linklaterovi za odvážnou volbu toho, kam by se měl příběh Jesseho a Celine ubírat. Ta volba je logická, ale pro filmové diváky, uvyklé na happy endy, možná překvapivá. Hlavní hrdinové si v Před úsvitem a Před soumrakem odžili jednu z nejdojemnějších a nejreálnějších romancích vyprávějících o tom, že když potkáte někoho výjimečného, už nikdy se vzpomínky na něj nezbavíte. Před půlnocí vypráví o tom, co se stane poté, kdy je tahle velká love story odžitá. Nepřijde happy end, ale normální život, kde se pár hádá o maličkostech i zásadních věcech typu odlišné představy o budoucnosti. Julie Delpy a Ethan Hawke jsou pořád stejně ve svých rolích skvělí a mají stále úžasnou chemii - a právě proto je drsná výměna názorů, která přijde v druhé polovině filmu, tak účinná a fascinující... a nepříjemná, protože tyhle dva máte rádi a neradi je vydíte nešťastné a situaci, kdy si jdou po krku. Jejich dialogy jdou znovu do živého a znovu dokazují sílu slov, ale v tomhle díle ty slova naše hrdiny rozdělují. Pro někoho nuda, pro mě nezávislý film roku. 80 % (31.07.2013)

What the fuck was that?!?!? Proč jsem se na to díval? Ty vole, ty vole, ty vole! Ježišimarja! Dávám jednu hvězdu - půlku Hawkemu za to, že vydržel byť jenom hrát takovou sračku, druhou půlku pak Julie Delpy za nejodpornější, nejvylízanější a mnou nejopovrhovanější cunt roli jakou jsem kdy viděl a kterou zvládla brilantně, což s jejíma liščíma čumáčkama, velkou prdelí, lýtkama velikosti trámků a strhaným xichtem ani není moc kupovidu. Never ever this shit again! 10% (10.12.2013)

Devět let uteklo jak voda, takže jsou Jesse a Celine zpět (na plátně). Před soumrakem jsme je opouštěli jako zamilovanou dvojici, ovšem stále nesezdanou, což se Před půlnocí změnilo. Pořád jsou plní elánu, myšlenek a snad i lásky, i když všechno to požírají nemilosrdně tikající hodiny (nebo spíš přibývající roky) a každodenní stereotyp. Richard Linklater a spolu s ním Julie Delpy a Ethan Hawke mě pořád dokáží překvapit, rozesmát a nechat přemýšlet. Snad je to tím, že mně plynou léta podobně jako jim .. jen oni žijí jiný život, do kterého nemohu nijak zasahovat, jen ho prožívat s nimi. A baví mě sledovat s jakou grácií se dokáží pohádat a jak nádherně se zase usmiřují, baví mě jejich pošťuchování i trable s neposednejma holkama. (22.08.2013)

Zpočátku mi chyběl onen charakteristický feeling z předchozích dílů, ovšem s každou přibývající minutou byl tento nedostatek štědře kompenzován. Znovu jsme svědky geniálně promyšlených a hlubokých dialogů, znamenitých hereckých výkonů a v neposlední řadě intenzivní chemie mezi ústředním duem, která vyniká díky dlouhým záběrům bez střihu. Posledních 10 minut patří bezpochyby k nejsilnějším momentům filmu, které z paměti jen tak nezmizí. Romantika jak se patří bez zbytečných sentimentálních hovadin. 75% (31.12.2013)

Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 (05.09.2013)