Paríž-Manhattan

Film působí jako pocta Allenovi, kterého stylově nemusím. Příběh je přirozený, ze života, je z něj znát Francie a to je dobře. Alice není moc společenská a má hezčí sestru, která ji vyfoukne chlapa, který se jí konečně líbil. Nikoho nemá, rodina jí neustále někoho dohazuje. Ale děj má i další linie; není to výrazná komedie, spíš má občas takový nádech, zasmál jsem se všehovšudy dvakrát. Kromě ALice, kvůli které jsem si film pustil stojí za zmínku i Michel Aumont a Patrick Bruel. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 5 | hudba 5 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (08.12.2012)

Franaticí tyhle zaláskovaný pusinky uměj docela vtipně zabalit. Na bijáček jsem šel kvůli Alici Taglioni což mně mírně zklamalo, protože jak už ze sebe vysoukal kolega dopitak, taková čičinka jako v Dablerovi tady bohužel nebyla. Za nejvtipnější scénu považuju dvojitou "vloupačku" do bytu sestry/dcery to byl fakt libovej ha ha zážeh. Řek bych, že bijáček je víc holčíčí, ale jako zábavná zamilovaná holčíčí hračička fungoval docela dobře i mým směrem. (26.11.2012)

Ještě že si Woody zapomněl v hotelu tu skříňku, jinak by měl film o hvězdičku míň. No, jsem trochu romantik. Komedie to byla vpravdě jemná, žádné břichopopadání, film spíše průměrný. Alice je bláznivě zamilovaná do filozofie, kterou na plátna kin uvedl Woody Allen. A tak různé životní situace ve svém pokoji vstříc obrazu tzohoto fiulmového velikána probírá s Woodyho myšlenkami, nechá se jím vlastně vést životem,který je fádní, už je vlastně starou pannou, její mladší sestra už má dospívající dceru a Alice stále nemá ženicha, váhá pak mezi Vincentem a Victorem... Nakonec pochopí, že je to Victor, který obrátí její život, řízený do velké míry jejími rodiči, naruby... (29.01.2020)

Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40% (28.01.2013)

Na prvotinu to není vůbec špatné. Sophie Lellouche natočila chytrou, a svým způsobem neobvyklou komedii, za kterou by se nemusel stydět ani sám Woody. Občas sice děj zaskřípal, ale to není nic co by vyloženě kazilo dojem. Většinu nedostatků totiž zakryla sympatická zaláskovaná dvojice a hravý pohled na svět očima lékárnice v hlavní roli. (25.08.2013)