Czech Century
Epizódy(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(viac)Videá (7)
Recenzie (452)
Osmiminutový rozhovor Klémy s Rudou a celý díl s Benešem a Moravcem, dvěma muži, kteří se zasloužili o stát. Nehodnotitelné, byť cenné, v každém okamžiku oscilující mezi naprostou sračkou, působivým a mimořádně přínosným zpracováním látky a wtf úletem, kterému jsem začal rozumět teprve s Landovou zřejmě autorskou improvizací plk. Moravce. Další díly jen jako osvětovou vložku nějakého veselého mejdanu. /// o několik měsíců později... jsem si v rozporu se svým komentářem pustil díl o rozdělení federace. A po následném maratónu všech dílů od osumašedesátého k dnešku musím přece jen přistoupit k hodnocení. Toto je ten výstavní projekt, jímž by se měla ČT chlubit místo Svobodova potratu o Janu Husovi, na který si za rok už nikdo nevzpomene. ()
Bohužel se zde jasně ukazuje, že hodina a pár minut tohle téma nemají šanci obsáhnout a diváci mladší a méně znalí mají velký problém s orientací v čase, postavách ale i vyzněním....Tohle rozhodně není na jeden rychlo díl.Možná v dokumentu. Herecky hodně slušné a ,,úsporné,, podání "tatíčka" Masaryka Martina Huby. Věrné ač minimalistické prostředí a výprava.Člověk si pořád říká kdy se to nějak rozjede a rozvine a něco tu chybí.... ()
Chtělo by to umožnit ohodnotit každou epizodu zvlášť, tak aspoň zde sumárně a stručně: 1) Velké bourání **** (nejlepší prvek: konfrontace Huby a Donutila), 2) Den po Mnichovu *** (Landa), 3) Kulka pro Heydricha **** (záměrná absence explicitního zobrazení klíčové události), 4) Všechnu moc lidu Stalinovi **** a půl (skvělé ztvárnění všech postav), 5) Zabíjení soudruha ***** (po všech stránkách absolutní vrchol první části cyklu). 6) Musíme se dohodnout **** (nelze vypíchnout nic konkrétního), 7) Je to jen rock´n´roll (nejcivilnější Marek Daniel ze všech 3 dílů s Havlem), 8) Poslední hurá ***** (rozhovor mezi Havlem a Dubčekem), 9) Ať si jdou ***** (závěr!) ()
TV a KINO/// Obsazení 10/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Výprava 10/10/// PLUS: zřejmě nepředstavitelně velký projekt, který se ale podařilo realizovat, odvyprávět originální formou a přinést divákům hodně nových informací, podnětů, myšlenek a co je podstatné, dialogům a ději jsem věřil, věřil jsem že to tak vše proběhlo, největší výzvou musel být casting, masky, líčení, to vše se povedlo až neuvěřitelně dokonale MÍNUS: některé díly, momenty, nebo dialogy mohou i mírně nudit, musíte mít chuť, náladu na takovouto formu vyprávění, není to velký problém, ale občas bylo hodně vidět věk herců vs. věk postav (Havel, Havlová ale i další)./// Shrnutí: Mohl bych tady a teď na tomto místě probrat jednu epizodu za druhou, ale bude lepší si to říct někde osobně. Je tu mnoho témat k diskusi. Na setkání s tvůrci při Brněnské projekci 8 dílu bylo pár otázek vyřčeno a stejně tak i zodpovězeno, ale stejně to vydá na mnohem obsáhlejší povídání. Pokud to tedy diváka ještě více zajímá. Ještě nemálo zásadní kapitolou je hudba. Ta je výborná, jen jí je málo, je využívána střídmě, o to víc ale dodá na atmosféře v momentě kdy je to vhodné. Jen mi trochu nepasovala do posledního dílu, kde si člověk uvědomí, že ekonomické problémy oproti např. okupaci mají mnohem menší váhu, přitom hudební složka je stejná./// Celkem 81%/// ()
Galéria (404)
Zaujímavosti (42)
- V poslednej deviatej epizóde Ať si jdou (1992) (2014) slovenský premiér Vladimír Mečiar (Marek Ťapák) prichádza rokovať do Prahy 6. decembra 1990 a českému premiérovi Petrovi Pithartovi (Miroslav Hanus) hovorí, že parlament odmietol zmeny v kompetenčnom zákone a chce vyhlásiť nadradenosť slovenských zákonov nad zákonmi federálnymi. Na čo Petr Pithart odpovedá, že zvrchovanosť už predsa vyhlásili. Deklaráciu o zvrchovanosti, ale SNR prijala až v 1992, keď bol Vladimír Mečiar druhý raz premiérom. (ČSFD)
- Den po Mnichovu ve scéně, kdy Emanuel Moravec vchází do místnosti k ostatním důstojníkům a probírají spolu Beneše těsně předtím, než se dozví o mobilizaci, si lze povšimnout u okna obrazu opravdového prezidenta Beneše. V další scéně, kdy se jde Emanuel Moravec podívat z okna, visí u okna již nový obraz a to herec Martin Finger, který v tomto díle hraje Dr. Edvarda Beneše. (Reyak)
- Poradcem, který měl na starost historicitu a autentičnost zobrazovaných událostí, byl český historik Petr Koura, který se na dějiny 20. století zaměřuje. (ondradvori)
Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis. () (menej) (viac)