Na jezeře

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Jedna z mála věcí natočených na Novém Zélandu, která vás nenaláká si okamžitě sbalit kufry a sednout na první letadlo směr jižní polokoule. Nádherná příroda a výborná hudba tentokrát neslouží jako lákadlo, ale spíš kontrastují se všemi těmi ohavnostmi, které si LakeTop provádějí lidé. Jenže psychologická sonda v téhle malé společnosti ne tak docela funguje, zejména proto, že vás ale vůbec ničím nepřekvapí. A nakonec i ta detektivní část se dá odhalit během první epizody. Bohužel, Top of the Lake dokazuje, že dobrá atmosféra nedělá dobrý seriál. (Viděna BR verze se 6 díly, která by údajně měla být trochu sestříhaná. Pokud tomu tak je, v ještě delší stopáži bych se na to dívat už nechtěla.) (23.08.2015)

Ráj. V tomhle Edenu najdete mnohem víc než Evu, Adama a hada. Je tady celá tlupa dalších aktérů z nichž naprostá většina je řádně pomatených. Málokoho byste si tu pozvali do dvojdomku. Pedofilové, násilníci, narkomani, překupníci, devianti, delikventi, alkoholici a celá řádka dalších diagnóz skládá dohromady docela nepříjemnou a tísnivou náladu panující kolem magického jezera. K seriálu jsem došla trošku oklikou přes Elisabeth Moss, která tu byla stejně přesvědčivá, lidská a přirozená jako v Příběhu služebnice. Ano, šlo by to střihnout, ale sedm dílů na první sérii bylo docela akorát, přesně to vyšlo k závěrečné, docela nečekané pointě, tedy mám na mysli ten úplný, úplný závěr. Dobré to bylo. (27.09.2017)

Skôr 70 %, než len 60, ale mnohé veci sa mi na tomto seriáli nepáčili alebo ma nebavili alebo mi v ňom naopak chýbali, tak budem prísnejší. Kým Pán prsteňov urobil všetko pre to, aby sme chceli navštíviť Nový Zéland, Tiene nad jazerom túto našu túžbu brutálne znásilnili a na rozlúčku milosrdne zavraždili. A opľuli mŕtvolu. Toľko hajzlov pokope ste asi už dávno nevideli. Detektívka Robin má k dispozícii krivých, skorumpovaných, tajnostkárskych a miestami až primitívnych kolegov, podozrivo usmievavého šéfa, ktorý ju pri prvej príležitosti podrazí, matku, ktorá čoskoro umrie na rakovinu a milenca, ktorý za sebou ťahá pochmúrnu drogovú minulosť (a hneď po sexe dostáva výčitky svedomia a chce sa rozchádzať). Ale v lesoch je malá Tui, tehotná a vlastne možno už aj dávno mŕtva a Robin musí ten prekliaty prípad vyšetriť. Minimálne kvôli vlastným démonom minulosti. Výprava je hnusná a odpudivá. Skrachované ľudské existencie dožívajú svoje biedne, nenaplnené životy v nechutných domčekoch s večným bordelom vnútri i vonku. A nádherná novozélandská divočina? Tá je všade, len nie v tomto seriáli. I občasné návštevy lesov, týčiacimi sa nad zúboženými mestečkami, v ktorých skapal pes, nemajú nič spoločné s atraktivitou, ktorá by vás prinútila kúpiť si letenku. Zvláštne pôsobia i WTF nápady v scenári (samozbičovanie, nakrúcanie pri lesnom sexe, pantomíma varenia kávy, finálne absurdné testy DNA ako od Monty Python). Zdá sa, že tvorcovia nemali k dispozícii ucelené scenáre a prepisovalo ich priamo počas nakrúcania. Ak to tak nebolo, v takom prípade si neviem vysvetliť, prečo v jednej časti Tui hľadajú motorkári a následne bez stopy zmiznú (alebo odkiaľ miestny blázon vedel, kde Tui je - v poslednej časti sa nachádzala na inom mieste, ako keď sledoval jej kamarátov). Kuriózne je i správanie polície, ktorá keď nájde obeseného ex-pedofila podozrivého z únosu Tui, a jeho dom počmáraný vulgárnymi odkazmi, pokladá to za samovraždu. (01.12.2016)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)