Réžia:
Olga SommerováScenár:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHudba:
Aleš BřezinaVOD (3)
Obsahy(1)
Režisérka Olga Sommerová zachytila vo svojom celovečernom dokumente profesnú kariéru i súkromí život najúspešnejšej českej i československej športovkyne všetkých čias, ktorá sa po roku 1968 dostala vďaka svojmu zásadovému postoju do nepriazne vtedajšieho politického režimu. Film bilancuje dramatický osud slávnej športovkyne. So siedmimi zlatými a štyrmi striebornými olympijskými medailami je Čáslavská doteraz najúspešnejšou česko-slovenskou športovkyňou. Po strhujúcom víťazstve na Olympiáde v Mexiku roku 1968 ju vyhlásili za najlepšiu športovkyňu sveta a druhú najpopulárnejšiu ženu planéty po Jacqueline Kennedyovej. V roku 1968 však podpísala protirežimistický manifest Dvetisíc slov a svoj podpis nikdy neodvolala. Po vpáde vojsk Varšavskej zmluvy nasledoval však spoločenský pád, a to z politických dôvodov. Po roku 1989 sa Věra opäť vrátila na vrchol spoločenského života, keď pôsobila ako poradkyňa prezidenta Václava Havla, ale v r.1993 po rodinnej tragédii nasledoval opäť dramatický pád. Jej syna odsúdili pre zabitie otca. Čáslavská zostala 16 rokov v ústraní. V roku 2010 sa však opäť vrátila do života, ako sama vraví, vstala z mŕtvych. Jej osud je nielen zaujímavým ľudským príbehom, ale je to aj obraz vývoja našej spoločnosti za posledných 40 rokov. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (154)
Pěkný portrét, který si Věra rozhodně zaslouží. Hodně zajímavých a dosud snad nijak ventilovaných informací, až jsem čekal, že se i něco dozvím o "drbech", které o Věře znám. Ale to by bylo už opravdu moc intimní. I tak totiž jde o dost hlubokou sondu. A pro mladší čechy určitě pěkný vzor a zobrazení těhdejších poměrů. ()
nic více ani méně, než zveličený náhled do velmi rozsáhlého a pečlivě vedeného archivu vzpomínek významné sportovkyně. jako takový se přirozeně soustředí spíše na profesní život, od jeho začátků, přes strmý vzestup k hlubokým krizím, a jen občasně, do jisté míry neochotně zmiňuje fakta života osobního - rodinného, milostného. úrovně skutečně niterné biografie (například Proměny přítelkyně Evy od režisérky Drahomíry Vihanové) snímek ani zdaleka nedosahuje. osobnost Věry Čáslavské v něm ovšem dominuje, ačkoliv jinak, než jako pouhý objekt zájmu zvídavého oka kamery. dodnes vitální žena je nejen protagonistkou dokumentu, ale díky své zjevné schopnosti prosazovat samu sebe a vlastní cíle se dozajista podílela na konečné podobě filmu i mnoha jinými cestami. uznání zaslouží pochopitelně i režisérka Olga Sommerová, její cit pro vedení kamery, které se ujala Olga Špátová, a zobrazení celků krajin a panoramat, sněhu pokrývajícího mrazivé reminiscence sovětské totality, svěžest mexických nebes. jistou neschopnost jít dostatečně do hloubky tématu záplatují humorné okamžiky, dodnes působivé "týdeníkové" záznamy hrdinčiných triumfů, "tichých protestů" a pohnutá shledání s blízkými. pokud díky precizní režii zapadají životní souvislosti jedna do druhé, uznávám, že někdy i záběry dojatých tváří mohou být samy o sobě dojímavé. ()
Takto si predstavujem dokument o športovkyni. Aspoň v tej kratšej verzii má spád, stále prichádzajú nové informácie, alebo si môžeme vychutnať výhru zlatej medaily na olympiáde v Mexiku. Pritom emócie fungujú v domácnosti Věry aj pred obrazovkou. Kontroverzné obdobie v kratšej verzii nie je rozpitvávané, takže to neposúdim. (10.11.2014) –––– Tak som videl aj dlhú verziu a tie okolnosti synovej otcovraždy alebo otcozabitia sú riadne zamotané. Nie je čo závidieť ani sa čudovať mnohoročným psychickým problémom a odmietaniu kontaktu s verejnosťou. (31.8.2016) –––– To je žena, před jejíž vůlí se třeba mít na pozoru. ()
Takhle nějak si představuju pořádný dokument. Natočila ho skutečná profesionálka, která nám představila neobyčejný život jedné silné osobnosti.Udělala to nevtíravou a velmi přitažlivou formou. Nedivím se, že paní Věra Čáslavská dostala od Japonců samurajský meč. Není tady v Česku žádná jiná osoba, která by si ho zasloužila stejně jako ona. ()
"To udělal moc špatně pan Brežněv, že mě tam pustil." Tak to je poněkud nepřesné. To nebyl žádný pan Brežněv, ale soudruh Leonid Iljič Brežněv, maršál Sovětského svazu, předseda prezidia Nejvyššího sovětu a člověk s nejhustším obočím na světě. Jinak to samozřejmě sedí. Já jsem tedy velkým obdivovatelem sportovních úspěchů paní Čáslavské a tak jsem rád, že jsem si mohl užít její skvělé výkony i komentáře k nim. O něco méně mě bavil její politický život, klábosení s kamarády a návštěva "velkého dramatika" se mi dokonce snažila tento dokument znechutit. Ale nezdařilo se to, protože prostná jsou prostná, kladina je kladina a bradla, ta byla asi nejlepší. ()
Reklama